Czeching it twice

Pan profesor Parkhill uvažoval, zda si plánovanou předvánoční rozpravou o různých náboženstvích neukousnul příliš velké sousto, Nemohl však tušit, na jaké drobnosti jeho výuka ztroskotá.
„Dyž já menovat Kaplan, tak to musí být kapla!“ rozohňoval se pan Kaplan.
„Jazyk se zkrátka chová nepravidelně,“ snažil se pan profesor Parkhill.
„Pravidla musí dodržovat šeci!“ bouřil jazykový ztroskotanec.
„Podívejte se,“ bojoval aspoň o píďu profesor, „do solničky si přece taky nesypete sol, nemám pravdu?“
„Na solničku se sype sol,“ uvažoval pan Kaplan. „Ale jen dyž je takový naletí jako neska.“
Profesor zaúpěl a do seznamu žáků připsal vedle páně Kaplanova jména velké ZLOBIL.