Devátý

Je čas. Ručičky hodin se na chvíli přimknou k sobě v objetí jako navrátilci z cest.
Pořád je ticho - ale kdo kdy slyšel o vlaku, který by přijel včas?

Minuta. Patnáct. Třicet. Přeleští si brýle třesoucí se rukou.
Závan větru zavře složku vedle něj.

*

Únavu už necítí a bolest odeznívá, hodiny se zastaví, dívá se na ně a počítá, jak dlouho si ještě může dovolit doufat - a pak ho konečně uslyší. Otočí se a úlevou se rozesměje.
Poznává všechny tváře v oknech a opakuje si jejich jména.

Poslední vlak konečně přijel domů.
Nicholas Winton se rozběhne a nastoupí do něj.