Dospět

Pomalu postupujeme krajinou. Usazeni v sedlech. Beze strachu.
Překročili jsme pomyslnou hranici, za kterou jsme v bezpečí.
V blízkosti mého domova.
V blízkosti jejího nového domova.
"Jsme skoro na místě," usměji se na ni a nemůžu zabránit myšlenkám plynout.
Myšlenkám na to, jak křehce vypadala, když jsme se vydali na tu zatracenou cestu.
Byla naivní a nevinná. Příliš důvěřivá na to, aby přežila jediný den.
Byly chvíle, kdy jsem se bál, že to vzdá.
Nevzdala.
Byla jako poupě, které čeká na svojí chvíli a ta cesta jí změnila.
Poupě vykvetlo a ukázalo světu, co je zač.
Růže skrývající své trny.