Ve spárech Raků

A je to tu.
Upřímně? Po přečtení úvodního drabble jsem netušil, co bych mohl psát. A pak přišel nápad.
Jak už jsem psal v komentářích - měl jsem jinou vidinu konce. Ale už dávno vím, že lepší je nechat příběh žít, než se ho nutit držet vymezené cesty. Nu, snad vás alespoň trochu bavil.

Děkuji všem, kteří se mnou vydrželi až do samého konce. Vážně si toho moc vážím. A pokud někdy najdete cestu do mé hospody - nebo narazíte na moji hlavní identitu - máte u nás pivo (nebo cokoliv, co pijete a nezruinuje nám to peněženku).

Předposlední část je tu.

Další část je tu.

Další část je tu.

A máme tu další část.
Za minulou se omlouvám. Jo, vím, že matematika tam byla hrozná a jak Killman naznačil, byla to kravina, protože v boji nic takového nejde naplánovat a prostě se to řeže, jak se to řeže. Kdybych měl tehdy nápad, jak to sepsat líp, rozhodně bych to udělal. Ale tak, co bylo, bylo a snad už nic tak okatě blbého nesepíšu.

Minulý týden jsem nějak zazdil. Celou dobu jsem si říkal, že to napíšu za chvíli a pak jsem se najednou probral a bylo pondělí. No prostě, když se daří, tak se daří. A teď už si jen ohlídat, aby se to neopakovalo, jinak ty pravidla padesátky nesplním.

Další část je tu.

Ty prodloužené víkendy mi byl čert dlužnej. Zítra je volno, tak mám prostě sobotu. Ale ne, ona už je neděle...
No, doufal jsem, že na konci se mi bude dařit ty kapitoly psát delší. No, nejde to. Promiňte...

Psáno s brutální migrénou. Snad to dává smysl...

Málem jsem zapomněl na to, že už je dnes neděle. Ale nakonec to vyšlo a další část je tu.