96a
Vkročíš-li vpravo, cesta jak mlat,
však koho chytí, toho nenechá stát.
Únavou padneš na konci pak,
tvá střeva vyklove veliký pták.
96b
Vkročíš-li vlevo spustí se déšť
útočiště klidné v něm nenajdeš.
S poslední kapkou zavře se hladina,
kde ztratil se jaký hrdina?
96c
Rovně se vydali kolem skal
v cestě jim vznešený zámek stál.
Zaklepou odvážně na vrata?
Nebo si pošpiní kaťata?
Kronikář a Griffin si hledí zpáteční cesty
s sebou dary od Žvahlava a jeho nevěsty.
Dojdou na rozcestí, kde psáno na skále:
"Vpravo, vlevo, rovně? Vyber si dále."
Jako nikoho nenutím, ale kdyby jsme se pustili do 96a, 96b, a 96c... :-D
Byla to svatba krásná a veliká,
pozvali ptáka Neklava i Mrazíka,
Griffin schoval vorpálový meč,
slaví se láska, nebude zteč!
Kronikář s Griffinem dívaj se na sebe,
dračice s Žvahlavem prdí teď na nebe
ohnivým písmem jásavý vzkaz:
NA NAŠI SVATBU ZVEME VÁS!
"Zas mizí tu postavy," kronikář dí.
"My už taky půjdeme do země původní,"
zkontroluje králík kapesní hodinky
a spolu s Alenkou hupnou do nory během vteřinky.
Všichni jen zírají, tomu, co vidí
nevěří, myslí, že oči je šidí:
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
Stáňa se Žvahlavem dálným nebem plynou.
Stáňa si povzdechne, rytíře odstrčí
Žvahlavu do cesty svůj pancíř nastrčí.
Žvahlav se zarazí - vzápětí slintá zas!
S pohledem na Stáňu přišel naň lásky čas.
"Křeč v nohou značí nedostatek vodní,"
dí Alenka, a Griffin hned podá si sklenici vod ní.
Vzápětí zaujme svůj postoj hrdinný -
vstříc tlamě Žvahlava, z které tečou sliny.
Žvahlav se blíží, otvírá tlamu!
"Carevno naše, já tě nezklamu!"
Vykřikne Griffin, vytasí meč,
do nohou chytne ho veliká křeč.
Tak kampaň v proudu nejlepším se skvěla
a vůlí lidu všeho Jaga cařicí se stala.
Však než na trůnu zahalila se v carský háv,
hle - jaký řev a jekot, míří sem - Žvahlav!
