Kázeň a kázání

Ravenholm je přivítal přesně tak, jak to hororově zdevastovaná městečka dělají už odnepaměti: krákáním vran, vrzáním plechů a skučením zombíků. Malachiáš i Edvin tiše prolézali troskami, aby příšer probudili co nejméně a nemuseli se zdržovat jejich rozsekáváním, a náhlé zaslechnutí lidské řeči je poněkud zaskočilo.
„Dobrotivý Bože, živá duše?“ zvolal kdosi a mezi temnými domy se hlas žalostně odrážel. „Nesnažte se skrývat před tváří Všemohoucího, opusťte pokorně stíny a ukažte se služebníkovi Pána!“
Zaslechli cvaknutí nabíjené brokovnice, takže hlavy vystrčili, a záhy zjistili, že jeden reálný šílený kněz je v boji s nemrtvými mnohem lepší spojenec než spekulativní nadpřirozená entita.