DMD č. 19. pro 19. 4. 2015. Téma: Nesnaž se ukaž se

Anjel sa zahĺbil do nejakej bichle - Padlý zahliadol "G. Martin" - no jeho oči zamrzli, zamyslene krčil rožky stránk... takže bol naozaj, naozaj zamyslený.
"Zem volá anjela," ozval sa on znudene a zamával menovanému rukou pred očami.
Azirafal sa previnilo strhol a s láskou odložil dielo, aby sa otočil k démonovi.
"Predstav si, že bojuješ v podstate sm o to, čo si myslíš, že ti právoplatne patrí... "
"Nehovor mi to!"
"Čože?" zamrkal anjel.
"Spoiler alert," odsekol Crowley a bichla sa mu ocitla v rukách. Vykročil, valcujúc blondiaka, ktorý sa mu vrhol do cest, žvatlajúc, že mu ju musí vrátť, predsa Tyrion...

Drobná tajemství, zachycená pozornýma ušima a bystrou myslí. Střípky informací, které je potřeba správně poskládat, aby bylo možno pomoct těm, kteří nevědí, co je pro ně dobré.
"Přistupte blíže, okuste zázračné sérum..."
Čarodějka se široce usmála na nejnovějšího přivandrovalého šarlatána.
"Předpokládám, že receptura je tajná?"
Povýšené kývnutí, nebyla pro něj zajímavá.
"Léčí všechno a cokoli... nebo vracím dvojnásobek ceny," dušoval se.
"Smím ho zkusit?"
Podezíravý pohled.
Pokrčila rameny: "Ženské problémy."
"Dva zlaté."
Zaplatila, napila se - voda s pelyňkem, co jiného.
Kývla na několik svých pacientů - ani jednomu sérum nepomohlo.
"Příteli, dej peníze tam, kde máš ústa," vyzval šarlatána výhružně Peregrin.

Jizvy na duši už se nikdy plně nezahojí. I když mozek z paměti všechny ty traumatické zážitky vytlačí, naše podvědomí se postará o to, aby nás děsily i o několik let později. Můžeme se snažit jak chceme. Ubližovat si fyzicky, abychom tu psychickou bolest překřičeli. Udělat ze sebe mučedníka. Svlékat se do naha, nechat se zbít, řezat se žiletkami na stehnech.
Nechala se ostříhat na krátko. Měla sex s lidmi, které nemilovala.
Jenny si sedla k počítači a začala psát. Jedině ta slova dokážou ostatním ukázat, jaká opravdu je a jak se skutečně cítí. A hlavně, to dokážou ukázat jí.

Cris s Anthonym seděli v malé místnosti. Naproti nim seděl muž s kloboukem a nad ním vysel plakát s nápisem: "Nesnaž se, ukaž se!"
"Pánové," ozval se po chvíli, "slyšel jsem, že se chcete připojit k naší malé organizaci."
"Ano pane," řekl hned Cris.
"Dobře, nové lidi potřebujeme, nová krev se vždy hodí... Ale víte vůbec, o co se naše organizace snaží?"
"Být nejlepší?" zkusil to Tony. Muž s kloboukem se zasmál.
"Skoro. Chceme být nejlepší bez snažení. A musím říct, že vy dva jste se snažili až moc..."
"Snažit se míň mi nedělá problém," pronesl Tony.
"Výborně! Jste přijati!"

Hleďte vy římští zápecníci
To pro vás válce čelím lící
To pro vás do boje se ženu
A k čemu mi to Marte k čemu?
Sedmadvacet jizev nesu
Na konzulské křeslo se třesu
A proto mám se kořit vám?
To raději Řím zaprodám
Volskové budou uznalí
S mou pomocí Řím podpálí
Potom si klidně plačte tady.
Že dáte hlavy dohromady?
Vždyť vidíte co děláte mi.
Na jevišti se tu tlemím
A kážu v řeči vázané
No do prdele tohle ne!
To už spíš pár hub rozmlátím
A slavný budu právě tím
Že činy za mě hovoří
A nikdy se nepokořím

Prásknul za sebou vstupními dveřmi a odložil buřinku na věšák. Taková potupa, univerzita přestala dotovat jeho výzkum. Však on jim ještě ukáže. Tajným průchodem za knihovnou sestoupil do své soukromé laboratoře. Při disciplinárním řízení tvrdili, že jeho výzkum je neetický, ale on dobře viděl výsměch v jejich očích. Obléknul si prastarý laboratorní plášť s těžkými gumovými rukavicemi a nasadil si zatemněné ochranné brýle. Akademická rada ho měla za blázna a přitom je tak blízko průlomu. Oblohu proťal blesk a na okna dopadly první kapky deště. Svět bude litovat. Sepnul řídicí páku a do ohlušujícího burácení hromu zazněl jeho ďábelský smích.

Věděla, že to dokáže. Četla noty, přehrávala si takty, cvičila i krmila hlasivky. Dril, dril, dril. Své písně prožívala, ale na pódiu jí zeslábl hlas.
Znala svoje kroky. Znala i jeho kroky. Znala kroky celé skupiny. Otočku za otočkou, hodinu za hodinou trénovala. Sloupala osmery puchýře, přezula troje boty. Ve světle reflektorů se nad spinou zamyslela tak, že skončila se sádrou na kotníku.
V parku potkala svou učitelku ze školky.
"Zapomeň na pravidla. Nedokazuj to sobě, ani tomu, koho vidíš v publiku. Ukaž všem, co umíš. Ztrať se v tom."
Napříště zářila. Koupala se v potlesku. Dosáhla na svůj talent.

Ještě chvíli se slunili na břehu, než dočista uschli, a pak již přišel čas pokračovat v pátrání po jahodové marmeládě. Teď by už ani Prasátku nepřišlo rozumné vycouvat, když toho tolik vytrpěli a tolik nachodili.
„Nebojte se, nebojte, mám to v merku, tygři jsou totiž děsně dobří stopaři!“ ujistil je Tygr a vyrazil kamsi do křoví, čenichaje.
[„Vždyť jde úplně na druhou stranu!“] protestoval Simbacca a koulel očima, a že to uměl.
„To mu nevymluvíš,“ mávlo Prasátko kopýtkem, „radši se předveď sám, on nás pak dožene.“
A tak Simbacca pokrčil rameny, vyrazil za vůní a záhy tu marmeládu konečně spatřili.

And here she goes again, thought Dís.
As if it was not enough of this… elf. The look at her face as she took athelas from Bofur’s hands… was almost ecstatic.
“I can save him!”
Alright, so she did save Kíli.
But she certainly didn’t have to drug him.
She didn’t have to try so hard to impress him.
She would’ve done a better job of that if she made sure no orc would get close.
Thankfully, Kíli still could count on his mother.
Dís didn’t try to impress anyone. Still she managed to make sure Tauriel knows her place.