DMD č. 19. pro 19. 4. 2015. Téma: Nesnaž se ukaž se

Anjel sa zahĺbil do nejakej bichle - Padlý zahliadol "G. Martin" - no jeho oči zamrzli, zamyslene krčil rožky stránk... takže bol naozaj, naozaj zamyslený.
"Zem volá anjela," ozval sa on znudene a zamával menovanému rukou pred očami.
Azirafal sa previnilo strhol a s láskou odložil dielo, aby sa otočil k démonovi.
"Predstav si, že bojuješ v podstate sm o to, čo si myslíš, že ti právoplatne patrí... "
"Nehovor mi to!"
"Čože?" zamrkal anjel.
"Spoiler alert," odsekol Crowley a bichla sa mu ocitla v rukách. Vykročil, valcujúc blondiaka, ktorý sa mu vrhol do cest, žvatlajúc, že mu ju musí vrátť, predsa Tyrion...

Jizvy na duši už se nikdy plně nezahojí. I když mozek z paměti všechny ty traumatické zážitky vytlačí, naše podvědomí se postará o to, aby nás děsily i o několik let později. Můžeme se snažit jak chceme. Ubližovat si fyzicky, abychom tu psychickou bolest překřičeli. Udělat ze sebe mučedníka. Svlékat se do naha, nechat se zbít, řezat se žiletkami na stehnech.
Nechala se ostříhat na krátko. Měla sex s lidmi, které nemilovala.
Jenny si sedla k počítači a začala psát. Jedině ta slova dokážou ostatním ukázat, jaká opravdu je a jak se skutečně cítí. A hlavně, to dokážou ukázat jí.

Hleďte vy římští zápecníci
To pro vás válce čelím lící
To pro vás do boje se ženu
A k čemu mi to Marte k čemu?

Sedmadvacet jizev nesu
Na konzulské křeslo se třesu
A proto mám se kořit vám?
To raději Řím zaprodám

Volskové budou uznalí
S mou pomocí Řím podpálí
Potom si klidně plačte tady.

Že dáte hlavy dohromady?

Vždyť vidíte co děláte mi.
Na jevišti se tu tlemím
A kážu v řeči vázané
No do prdele tohle ne!

To už spíš pár hub rozmlátím
A slavný budu právě tím
Že činy za mě hovoří
A nikdy se nepokořím

Věděla, že to dokáže. Četla noty, přehrávala si takty, cvičila i krmila hlasivky. Dril, dril, dril. Své písně prožívala, ale na pódiu jí zeslábl hlas.
Znala svoje kroky. Znala i jeho kroky. Znala kroky celé skupiny. Otočku za otočkou, hodinu za hodinou trénovala. Sloupala osmery puchýře, přezula troje boty. Ve světle reflektorů se nad spinou zamyslela tak, že skončila se sádrou na kotníku.
V parku potkala svou učitelku ze školky.
"Zapomeň na pravidla. Nedokazuj to sobě, ani tomu, koho vidíš v publiku. Ukaž všem, co umíš. Ztrať se v tom."
Napříště zářila. Koupala se v potlesku. Dosáhla na svůj talent.

And here she goes again, thought Dís.
As if it was not enough of this… elf. The look at her face as she took athelas from Bofur’s hands… was almost ecstatic.
“I can save him!”
Alright, so she did save Kíli.
But she certainly didn’t have to drug him.
She didn’t have to try so hard to impress him.
She would’ve done a better job of that if she made sure no orc would get close.
Thankfully, Kíli still could count on his mother.
Dís didn’t try to impress anyone. Still she managed to make sure Tauriel knows her place.

I don't know what forced me to freeze in the middle of the battlefield.. Was it because of the gore killing I'm seeing ahead of me? Or maybe because that's my first time risking my life?
A grunt behind me followed by a recognizable voice snapped me out of it.
"The hell you're doing?" My brother pulls his sword from the enemy's insides.
"Pick up your sword and fight."
"I'm not ready for it!"
"Idiot, you don't have to be."
He handles me the sword.
"It's not can or can't, it's do or don't. Don't try trying, just do it."

Soucitné pohledy přesáhly únosnou mez. Na první zastávce našla Alžběta Josefa.
„Co máš s Olgou?“ začala zhurta.
Překvapený nebyl příliš. „Coby... je válka. Vypomohli jsme si,“ odvětil nenuceně.
Jeho klid byl jako facka. „Já husa věrně čekala!“
To ho překvapilo víc: „A co bys dělala jiného?“
Alžběta zrudla a utekla.

Olga odpočívala opodál a rozzuřená Alžběta ji vyděsila. „Ženatí ti jsou po chuti?“ utrousila jedovatě.
Strach vystřídalo pohrdání. „Ještěs nevyhrála! Hezkého slova o tobě neřekne, proč by bral do Prahy tebe!“
Bětka ji chytla pod krkem a zasyčela. „Sáhni znova na mého manžela, zmije, a vrazím ti skalpel do oka!“

Když jsem byl kluk, maminka říkávala: Jeremy, ty se jednou buď hodně proslavíš, anebo skončíš v kriminále. Kéž by tady byla, aby se mohla ironicky ušklíbnout.
"Tak znovu, pane Clarksone. Na dobu vraždy nemáte žádné alibi, na místě činu se našla pistole registrovaná na vaše jméno a na těle oběti byly vaše otisky. Nechcete přestat mlčet a jít s pravdou ven?"
"Proč bych to dělal?"
"Třeba proto, že vám hrozí 20 let vězení?"
"Ne, já myslím, proč bych ho měl zabít zrovna já?"
"To je to, co ještě nevíme."
"Tak než to zjistíte, najděte někoho, kdo mu bude krmit kočku."

Ravenholm je přivítal přesně tak, jak to hororově zdevastovaná městečka dělají už odnepaměti: krákáním vran, vrzáním plechů a skučením zombíků. Malachiáš i Edvin tiše prolézali troskami, aby příšer probudili co nejméně a nemuseli se zdržovat jejich rozsekáváním, a náhlé zaslechnutí lidské řeči je poněkud zaskočilo.
„Dobrotivý Bože, živá duše?“ zvolal kdosi a mezi temnými domy se hlas žalostně odrážel. „Nesnažte se skrývat před tváří Všemohoucího, opusťte pokorně stíny a ukažte se služebníkovi Pána!“
Zaslechli cvaknutí nabíjené brokovnice, takže hlavy vystrčili, a záhy zjistili, že jeden reálný šílený kněz je v boji s nemrtvými mnohem lepší spojenec než spekulativní nadpřirozená entita.

Další coven. Ona tam určitě bude taky, takže si musí vzít svůj nejlepší sametový korzet a ten plášť, co si koupila u Zakzaka Siloruky minulý týden.
Nevěděla, co je horší, jestli to, jak je neuvěřitelně dobrá, nebo to, že se chová, jako by nechápala, proč by to mělo být něco zvláštního, když se ostatní děvčata můžou i strhat, aby měla aspoň setinové výsledky. A ani nenosila klobouk!

Anagrama si pečlivě upravila jehlice zdobené půlměsíci, které držely špičatý klobouk na složitě zapleteném drdolu. Když už nemůže být nejlepší, bude jako nejlepší vypadat. Být čarodějkou přece je i o předstírání, no ne?

On, Dorian, Solas, Vivienne sa zhromaždili na zamrznutom jazere, ba aj Morrigan ich poctila tým, že sa so synom ukázala.
"Pravidlá sú prosté a viete ich," hovoril, keď vykročil pred nich a upútal ich pozornosť. "Začneme so štítmi."
Pokynul Vivienne a Solasovi, ktorí odstúpili a obozretne sa premeriavali. Obaja mali so štítmi skúsenosti, a chceli predviesť, čo vedia.
Trevelyan bol spokojný. Prešli rôznymi odvetviami mágie, keď sa ocitol tvárou v tvár Dorianovi, hoci ho nevyzval. Obzrel sa na ostatných, a zase na mága.
"A začneme so súbojmi," nadhodil.
Ľad pod ich nohami sa rozžiaril odbleskami mágie, keď vrhli svoje kúzla.

Časem se ukázalo, že ani volební hesla nelze recyklovat donekonečna.
NE, NEBUDE HŮŘ bylo přece jen trochu slabší. NEVÍME, NĚJAK BUDE, už znělo jako příliš velký propadák i v kombinaci se slibem koblihy s polevou.
Cokoli s tradicí, jistotami, prosperitou, odpovědností, spolehlivostí apod. bylo vyloučeno. Tradičně to většina voličů rozpoznávala jako spolehlivý příznak politika, kterého nehodlají volit.
Političtí kreativci začínali propadat zoufalství.
Pak vzpomněli na rok 2014.
*
NESNAŽÍME SE VÁM LHÁT. NESNAŽ SE, UKAŽ SE!
Fotka polonahé, ideálně rovnou nahé ženy je marketingový evergreen.
I nudista je volič.

(Heslo LÁSKA, SEX A POLITIKA vylepšili na (LÁSKA,) SEX.
Politika voliče nudila.)

*fanatický výraz* "A bude z tebe ten největší hrdina, který kdy urval drakovi rohy a udělal si z nich poháry na medovinu!"
*otráveně* A šupinami si vytapetuju pokoj.
"Tati, já bych ti chtěl -"
"Staneš se pravým bojovníkem!"
A nemohl bych radši být levým bojovníkem?
"Tati, víš, potřeboval bych s tebou -"
"A pak si vezmeš Astrid a budete mít osm dětí!"
COŽE?
Ne, počkat, to neřekl. To jsem si vymyslel.
"Tati? Posloucháš mě vůbec?"
"ODIIIIIIN!!!"
Aha.
"Tati?"
"CHRRRRRRRRR! CHRRRRRVRRJFGJDKJGDLNVDJFGNDFJG eh cože to?"
Medovina udělala svoje. Škyťák to vzdal, sebral se a šel za Bezzubkou.
Mimochodem to není drak, ale kočka.
*líz*

Kroky na chodbě.

Jdu se podívat, ale nikde nikdo. Co by taky kdo čekal, když je skoro jedna ráno. To už je nejvyšší čas jít spát.

Klepání na dveře.

"Dále," ozvu se. Dobře vím, kdo to je. Takhle obchází minimálně jednou týdně. Alespoň klepe, když vchází.

Rachocení klíčů v zámku.

"Hele, že tady chodíš, s tím problém nemám, ale je noc, tak si prosím tě nehraj." Než se převléknu do pyžama, je klid.

Odsunutí židle.

"Už se přestaň snažit. Buď se ukaž, ať se můžeme bavit normálně, nebo běž pryč. Já jdu spát." oznamuji razantně.

Do příští noci je klid.

"Proč dneska tak smutně, Lve?", táže se Jimram.
"Ále, mám depku po víkendu. Nejprve mě sprdla Scholastika a druhý den i tchán s tchýní."
"Cos zase vyvedl?"
"Blbě jsem natřel okenice. S tchánem jsme to předělávali a vyslechl jsem sáhodlouhý kázání. A to jsem byl přesvědčenej, že jsem se snažil."
"Klid, kamaráde, já dostanu sprďana každou chvíli a nešílím", uklidňuje Tadeáš.
"Víš co?", radí Jimram, "nesnaž se, když tě nikdo neocení, ukaž se na té chatě jen sporadicky, pak si rodina bude vážit přítomnosti tatínka."
"Díky, ale tuhle velkopanskou radu nebudu radši aplikovat, nejsem takový formát jako ty", odvětí Lev.