Konec cesty

A/N: Po zadek v mlze a po uši v časovém presu a tvůrčí krizi...
Věnováno Vojtíškovi za laskavé zapůjčení jeho Sandmanů :-)
Tou cestou jsi šel už tisíckrát. Většinou tě baví pozorovat okolí a rozjímat nad nesmrtelností chrousta, dnes ale spěcháš. Stmívá se a navíc se blíží bouře; poryvy větru taktak odfukují aspoň náznak stezky, vinoucí se blaty jako tmavý had. S tmou se valí i mlha a brzy se jí brodíš až po pás, jako bys plaval v mléce. Zakopáváš, občas dokonce upadneš a mlha tě přikryje jako studený vlhký šál. Rychle se zvedáš a jdeš dál, ani nepostřehneš, že se okolí mění.
Světýlko v dáli vítáš jako spásu a brzy již otevíráš dveře - hostinec Konec světů ztracené poutníky vždy vítá.