Přesto, ale i proto...

První do kuchyně.
Druhé do obýváku.
Třetí do koupelny.
Čtvrté na WC.
Páté do ložnice.
Šesté do hostinského pokoje.
Sedmé do pracovny.
Osmé do haly.
Deváté do šatny.
Desáté do dílny.
Jedenácté na půdu.
Dvanácté do sklepa.
Tam všude máme vstup volný.
Třinácté jsou nejhlídanější.
Současně našemu srdci nejbližší.
Třinácté dveře vedou do zahrady.
Ke svobodě.
Ke slunci.
Do deště.
Do závějí.
Do podvečera, kdy se vzduch chvěje vůní levandule a máty.
Do rána, kdy světlo jiskří šibalskými pablesky.
Do poledne, kdy žhavé paprsky rozpalují kožíšek.
Ale také do nebezpečí.
Někdy bohužel i blíž ke smrti.
Ale hlavně - do života.