Podivné zvíře, ne nepodobné myši, ovšem s obrovskýma nohama*, skákalo přes kamenitou, poušť, když si nedaleko všimlo rychlého pohybu. Opatrně se tím směrem vydalo. Na červené zemi ležel pár sandálů, a zvíře ho začalo zvědavě očichávat. Nevšimlo si přitom, že v dálce rychle mizel oblak zvířeného prachu.
Mrakoplaš seděl na kameni. Celá tahle záležitost s uvíznutím na tajemném posledním kontinentě, Čtyřixu, pro něj sice představovala sbírku zcela nových děsivých hrůz, ale už dávno nebyl žádný zelenáč. Pro přežití v neznámém prostředí si určil jen dvě pravidla - žádná zvědavost a rychlý přesun.
Jen kdyby si pak nemusel vždy vyrábět nové sandály.
*pozn. autora: Ještě víc bylo podobné pozemskému klokanovi. Ovšem, na Zeměploše nikdy neslyšeli ani o Zemi, a už vůbec ne o Austrálii nebo dokonce klokanech. A pokud by o Zemi někdy slyšeli, patrně by si pomysleli, že by se bez toho klidně i obešli.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
(Pořídíme si to zvíře?
Carmen
(Pořídíme si to zvíře? *štěněcí pohled*)
(A klokana?)
Carmen
(A klokana?)
(Ok, můžou spát s Ferdou.)
Andrew Martinaq
(Ok, můžou spát s Ferdou.)