Ať dělal co dělal, pořád s ním bylo něco špatně.
Ve školce si z domova nenosil ty správné hračky, navíc byl nejmenší.
Ve škole se mu smáli, protože neměl značkové oblečení a smartphone s jablíčkem už ve čtvrté třídě. Při tělocviku byl vždy poslední, kdo zůstal stát, když si kapitáni vybírali hráče na vybíjenou.
Doufal, že na střední začne od začátku, obrátí nový list – proto chtěl dojíždět do sousedního města. Ale jeho vlasy měly „blbou barvu“, známky měl moc dobré a navíc – to byla poslední kapka – se mu líbili kluci.
Na výšku už neměl energii, naděje zplaskly. Radši to skončil.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Klasická krutá realita. Ono
neviathiel
Klasická krutá realita. Ono je jedno, jak se člověk odlišuje, prostě je první na ráně pro lidi, kteří chtějí někomu šplhat po zádech.
Stejně by mě zajímalo, zda v iphounové generaci ještě vůbec někoho tankuje homosexualita nebo zrzavé (?) vlasy, když je to vlastně velmi in.
Jojo.. když se člověk
strigga
Jojo.. když se člověk neodnaučí se tím netrápit, je to fakt zlý. :/
Kéž by někdo dokázal těmhle
Bilkis
Kéž by někdo dokázal těmhle děckám propašovat do hlavy, že takoví nestojí za jedinou slzu... Jenže realita je prostě krutá...
Achjo :( To je prostě
Terda
Achjo :( To je prostě *vzpomněla si na tu jedinou přednášku, ze který jí bylo fyzicky zle*... Achjo-
Bohužel až příliš časté...
Rya
Bohužel až příliš časté...
Ach, tohle je moc bolestivé.
Esclarte
Ach, tohle je moc bolestivé.
A jedna z věcí, která mě žere, je to, že když takovej nešťastník nemá dost odvahy nebo přece jen moc vidí na životě, tak si to ti VONI třeba nikdy neuvědoměj, jak ho ničili. Aby to vzal čert.
<3
Karin Schecter
Kachna nestačí, posílám srdíčko.