Vodníkův omyl

Vodník seděl na břehu a přešíval si ve světle billboardu boty podle poslední módy. Bohužel ženské, ale ne že by to na tom rybám a žábám nějak zvlášť záleželo, hlavně že to byl Blahnik. Těšil se na jinocha, který přicházel každý den k vodní hladině a místo aby si dal chladit pivo jako ostatní z vesnice, se zalíbením na sebe hleděl. Stačilo jen natáhnout ruce, cuknout a uzavřít nad chlapcem hladinu, aby neutekl. Ale ouha, to, co se vodníkovi jevilo jako laciná kořist, se ukázalo jako kardinální omyl. Narcisův hrníček zůstal prázdný, protože vodníkovi byla krása bez duše k ničemu.