Paní Bovaryová jsem já!

"Už nikdy netahej do fandomu realita naši rodinu!" zavrčela dcera, když se schovávali ve spíži.
Za dveřmi Arés, tohleněkdoodskáče nálada, nepřipleť se do cesty!
"Je všechno na svém místě?" pípl šeptmo do tmy.
Milovala pořádek, jen ten ji umravňoval před něcotadyrozmlátím.
"Neboj se... Ne, ach ne, já vrátila rozteklé máslo do ledničky!"
Máslo z ledničky bude tvrdé. Nepůjde namazat.
Řinkot porcelánu, talíře vinny.
"Měli bychom si jednou pro vždycky ujasnit," začala podlesebekonstruktivně při večeři, "že takhle tedy ne!"
Svázáni zkušenostmi - do kozelce, ruce i nohy - mlčeli.
Raději mlčeníznamenásouhlas než hlavy umyté až na lebku.
"Zvláště když zaměňuješ postavy, otče drahý!"