Životnost prváckých kruhů

Během třinácti týdnů se jejich počet postupně snižoval, ale nejednalo se o nic, co by bylo třeba vyhodnotit jako tragédii. Prváci jen nenásilně zjišťovali, že asi šlápli vedle, že tohle nebude to pravé a v průběhu podzimu se nenápadně vytráceli z přednášek i cvičení.
Pak nastalo zkouškové.
Byli mladí, plní ideálů a naděje a netušili, že se skutečně mohou dít takové hrůzy, které téměř zaváněly genocidou.
Třeba že někdo vyhodí celý termín. Několikrát.
Děkan to věděl. Marně se snažil dotyčného profesora přesvědčit.
"Vždyť oni jsou vážně blbí...," hájil se profesor.
"Ale to neznamená, že mi musíš rušit celé moje kruhy!"