DMD č. 2. pro 2. 4. 2017. Téma: Neruš moje kruhy

Nervozitou se skoro chvěl a jeho velká, průzračně modrá očka rejdila po lánech polí kdesi v hloubce jako dvě nepolapitelné myšky. Těkal pohledem od obědvající vesnice k zamračenému obzoru a zpět a chystal se vkročit do světa dospělých. Maturitní komise stála přímo za jeho zády a sledovala, jak si bude počínat při oné nejtěžší zkoušce.
Hlavní je zůstat nezpozorován.
Zhluboka se nadechl a s dalším mrknutím svého bazřasého oka začal jako šíp svištět k zemi. S nikým z posádky ani nehnulo, jak se student začal s překlopeným talířem kutálet po poli. Všechny ale po odletu rozrušil přijíždějící kombajn.
Kruhy zničil.

Byla přesně půlnoc.
Na vrcholku kopce se jich sešlo devět. Právě se schylovalo k první jarní bouři. Na obzoru už byly vidět blesky a co nevidět se ozve také hrom.
Stály v dokonalém kruhu a upíraly oči k nebi.
Ta s nejvyšším a nejšpičatějším klouboukem, posetým třpytivými hvězdami pronesla zastřeným hlasem:
"Vítám vás dámy, v tuto magickou noc..."
Její slova nevybíravě přerušila kulatá usměvavá osoba, která rozrazila jejich kruh a postavila se přímo do jeho středu.
"Nazdárek, holky, tady jste! Nesu buchty a trochu čaje. Budete tancovat nahatý tanečky? Že bych se přidala. Ale musíme pohnout, blíží se sem Bábi."

Mlčky seděli sedm dní.
Ti nejbližší, kdo mu ještě zbyli.
Skoro jejich přítomnost nevnímal, ztracen v myšlenkách těžce se prodírajících bolestí.
Spolu s nimi mlčel i Nejvyšší.
Konečně začali mluvit a jejich hlas byl vítaným rozptýlením.
Než začalo být jasné, že se dívají na něj, ale vidí jen vlastní představy a schémata.
Jako by mělo existovat rozumné vysvětlení.
Místo soucitu jej odsuzovali.
A Bůh stále mlčel.
Přít se s nimi bylo lepší, než být zavřený ve vlastní hlavě.
I on se dožadoval vysvětlení - ale na tom, kdo jediný ho mohl dát.
Nepřišlo, ale když Hospodin promluvil, přestalo na tom záležet.

Tři celé čtrnáct patnáct.
Vím, jak to pokračuje.
Vím, ale nechci to.
Vždyť proč bych měl.
Je to trapný kruh.
Průměr poloměr obvod obsah.
Nač to mám počítat?
Já miluji jen čtverec!
Čtyři dokonalé přesné hrany.
Vrcholy, kterým můžeš věřit.
Kruh je takový iracionální.
Začne a nevíš kam...
A když tam dojdeš?
Jsi si jistý cílem?
Já také moc nevím!
A není to jedno?
Když se tam dotrmácíš...
Když opravdu vše dodržíš...
Vložte další minci, prosím.
A ty začínáš pěnit.
Rozhořčení, jako zdroj energie.
Nenávist, co hory přenáší.
A co má být?
Je to jen kruh.
Tři celé čtrnáct patnáct.

Letos poprvý jsme oficiálně přijali Moriartyho. Jo, schylovalo se k tomu roky, ale znáte to - pořád srandičky, srandičky, Moffat to nějak vyšmoulí, a nakonec prdlajs a Asociace vám to hodí na krk. Tak teda dorazil. Ježibaba napekla perník. Atmosféra hutná jak kefírový mlíko.
Přivítání se ovšem odbylo rychle. Netrvalo ani pět vteřin, Perníková chaloupka ležela v totálních troskách, přežil jsem, jelikož mě Santer včas prohodil oknem, a uprostřed rumiště se řvoucí Sauron sápal na Jima, kterej mu sebral jeho milovanej těsnicí kroužek od vodovodu.
Což o to, chaloupku zas postavíme. Ale vodka je fuč. S Moriartym se jen tak nesžiju.

Sadiki Bolt neměl nikdy jednoduché napálit svého bratra na apríla. Pokud byl moc nápadný, bratr mu prchnul a dohonit ho nikdy nedokázal. Vzít fixy a přidělat smajlíky do olympijských kruhů na jeho nejoblíbenější dres mu proto přišlo jako geniální nápad.
Celou akci pečlivě naplánoval. Pořídil liháč a pustil nahlas televizi, aby Usain neslyšel, jak šmátrá v jeho skříni. Srdce mu zběsile bušilo, když za sebou přibouchl dveře. S tím, že se brácha u televize polije Colou a bude si muset dojít pro převlečení, rozhodně nepočítal.
"Přestaň mi čárat na moje olympijský tričko!"
Nutno dodat, že před rozzuřeným bratrem rozhodně neutekl.

Zed zívl.
Už dvě noci pořádně nespal.
Poprvé zažíval večery náročnější než dny.
Zachránilo ho jediné.
I koně už byli unavení.
Navíc už tolik nespěchali.
Dnes se pořádně vyspí.
Nijak zvlášť ho to netěšilo.
Ria se naposled usmála.
Její tvář nahradila lesklá maska.
Nový plášť zakryl nahá ramena i nohy.
Jasný hlas zmizel.
Dorazili k černé věži.
Chránil ji vysoký, kovaný plot.
Kruh služebníků Smrti.
"Nikdo nenaruší kruh služebníků," zašeptal zastřený hlas.
Rozloučili se už předtím.
U branky mlčeli.
Utábořil se nedaleko.
Do setmění sledoval služebníky Smrti.
Mezi nimi Riu.
Stáli bez pohnutí.
Nedokázal tak ani ležet.
Ráno nepřineslo změnu.

Lady Maeve attended a soiree of one of her charities.
She stopped by the door, ostensibly to adjust her jewellery (spiced with couple magical artifacts), but actually to let her empathy adjust to the 'climate'.
She suppressed an unpleasant shiver.
Money might have replaced pedigree in the eyes of British ton, but everything else stayed the same - a cutthroat society, inherently disapproving and suspicious of strangers.
Unless you're a mysterious, eligible 'gentleman' with proclivity to using magic...
She thought, hiding every emotion behind a radiant smile and champagne, as she greeted her acquaintances, carefully heading ever closer to her mark.

„V mé dílně," káže Ringûr, „se netrpí žádný nepořádek. Všechny společné nástroje musí být přesně na svých místech. A hlavně, nic nesmí překážet na podlaze. Především nikde nenecháš kluzké louže nebo bláto. Jasné? Dobrá. Snaga ti vysvětlí, co a jak."
Jméno zabolí. Patří ale mladé dívce. „Smím vidět tvou tvář?" ptá se.
Přisvědčím dřív, než podivnou žádost pochopím. Snaga natáhne zamazané ruce a zkoumá moje rysy. U čela se zarazí. „Co je to?"
„Nic," ucuknu.
„Je tetovaná," odfrkne Ringûr. „Podobně jako já."
„To tedy ne. Ty máš čelo hladké. Ale Igrûn..."
„Šarkî?"
Ano, jsem Stará. Ale svěřovat jsem se nechtěla.

Před nimi ležel čtverečkový papír vytržený ze sešitu, v rukou připravené propisky. Tuhle jedna přeškrtla náhodně čtverek a druhá obkroužila ten vedle. Jedna udělala dvě čárky a druhá jednu zatočenou. Střídaly se takhle, dokud jedna z nich neměla v pěti políčkách svoje čárky vedle sebe, to pak všechno začmáraly a začly nanovo na jiném místě papíru.
Šlo to takhle dál, jedna škrtala a druhá kroužila a po chvilce vždycky své výtvory začmáraly, aby mohly celou akci opakovat někde jinde. Po asi pěti opakování už to ale jedna z nich nevydržela: "Přestaň už zazdívat moje kroužky, já chci taky jednou vyhrát!"