Když nevíš, co s tématem, něco si pročti, vzpomeň si na pár písniček, zamíchej do toho trochu falešné filosofie a teologie, … a pak hlavně čtenáře varuj, žes to provedla.
Když klečíme v lavicích, když šeptáme prosby o odpuštění, když děkujeme za maličkosti i velikosti, když doufáme v obroušení vzpomínek, když se na chvilku zastavíme. Jindy též. Přemýšlíme. Věříme, že až se na útesu roztříští ta naše bárka, nebudeme jen další čárka v notesu. Ale co budeme? Budeme znát všechno? Bude existovat čas, bude existovat směr? Uvidíme ty, kteří přijdou po nás a budou za nás prosit? Budeme mít vzpomínky?
I když se zastavíme, nestojíme. Jdeme dál. S každým díkem, s každou ztracenou myšlenkou, s každou obavou se posouváme. Ti, kteří odešli, jdou někam, nebo jsou? Nevíme. A stejně jdeme.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krása, úplně mě to
Esti Vera
To je krása, úplně mě to pohltilo.
Moc krásné
Tora
Moc krásné
Nemám ani slova, která bych
mamut
Nemám ani slova, která bych ještě napsala. Moc pěkné.
Líbí.
Faob
Posílám kachničku.