Věštba

Řada studentů vstřebávala atmosféru učebny.
„Skutečné věštění se nemůžete naučit! Můžete ale probudit své vnitřní oko!“
Na profesorku Trelawneyovou zírali podobně jako na podivně zbarvenou plíseň mezi kachličkami v koupelně.
„Když věštíte, musíte...“ Pohled jí zeskelnatěl. Další okamžiky vzbudily zájem nejen ředitele Brumbála na inspekci.
„Temnota a tichá válka padne na celou zemi. Stovky budou umírat, tisíce trpět. Pak přijde dítě, které se zrodilo z druhé lásky. To se postaví temnému pánu, jenž vinou matky milovat nedokáže. Ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu. Až bude nejvyšší věž v plamenech, rozhodne se!“
Rozkašlala se. „Co jsem říkala? Jistě, mozkobouření!“