Nashledanou, snad se ještě setkáme

Zase je to tu. A každý rok je to stejné. Minerva si otřela vlhké oči kapesníkem. Vždycky, když studenti sedmého ročníku opouštěli bezpečí Bradavic, cítila jizvu na srdci. Obzvlášť ty lvíčata považovala téměř za své děti. A ještě aby ne, vždyť právě ona četla jejich jména, když se rozhodovalo o koleji. To ona jim strhávala body za různé lumpárny. Ředitelka lví koleje, statečných srdcí. Byla s nimi v dobrém i ve zlém. není tedy divu, že se jí oči zaleskly. Albus často říkal, "vždyť je nevidíte naposledy".
Ale že tato bolest bude největší, když uvidí odcházet Poberty, to skutečně nečekala.