Gridriš prý mluví těžko srozumitelným dialektem. Já rozumím. Žádá jakoukoli výpomoc – bojovníky, zbraně, jídlo, obvazy. Vyložím jí starým nářečím, kolik může Mordor poskytnout.
A přemýšlím o jejích očích.
,,Kdo…“ odvážím se zeptat, ,,znáš jména svých rodičů?“
,,Thûriš a Išigra – nemůžeš je znát. Oba se narodili i zemřeli v Dol Gulduru. Ale Gvačara, Thûrišin otec -“
,,Gvačara-jondî?“
,,Je mi zle.“ Takhle musí bolet nemoc. ,,Vědět, k čemu jsem přispěla, jakou zemi jsem bránila… a zjistit, že i Gvačara...“
,,Udělal jsem stejnou chybu,“ řekne Jugháš. ,,Neviním tě.“
,,Ani sebe?“
,,Dělám mnoho chyb. Nenechám se jimi spoutat.“
Přikývnu.
,,Půjdu s Gridriš.“
To vím.