Když spím na návštěvě u rodičů ve svém starém pokoji, většinou kočky večer povyhazuji.
Většinou. Ne vždycky.
Někdy je venku moc zima. Někdy venku prší. Někdy mě stíhá lenora a nechce se mi je jednu po druhé hledat a chytat nebo vytahovat zpod gauče.
To pak občas spí se mnou. Na peřině, pod židlí, v krabici…
Většinou nechávám pootevřené dveře.
Většinou. Ne vždycky.
Někdy zapomenu. Někdy je zavře nějaká dobrá duše poté, co usnu.
To mě pak občas ráno probudí kočičí škrabání a mňoukání.
„Tak už mi, do háje, otevři, jo?“
Jednou mě probudil příšerný puch.
„Si se, nevzbudila, no...“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Snažím se potměšile nesmát,
Apatyka
Snažím se potměšile nesmát, ale nejde to. Kachna!
Chápu, když to nemusíš čistit
Erendis
Chápu, když to nemusíš čistit ve čtyři ráno, je to k smíchu. :-)
Kachnu si upeču a kočky za trest nedostanou ani kůžičku. :-)
Potvory kočičí :o)
Aveva
Potvory kočičí :o)
Navrhuju dveře na fotobuňku ;o)
Jsou to bestie. Ale máme je
Erendis
Jsou to bestie. Ale máme je rádi.
Dokonale ze života. :)
Martian
Dokonale ze života. :)
To jo.
Erendis
To jo.
:-D Nojono...
ioannina
:-D
Nojono...
Kdybych alespoň věděla, která
Erendis
Kdybych alespoň věděla, která z těch tří to byla. Mohla bych jí vyráchat nos a vyhodit z okna.