Měl pocit, že ho někdo volá.
Otevřel oči do podivného, plátěného šera.
Místo známých domácích vůní ho obklopoval pach konzervačních olejů a lehce provlhlé skály.
Tvrdý kámen mu sloužil místo podušky.
Cosi mu vadilo v pohybu, omezovalo jeho ruce a nohy.
Přesto se posadil.
Poslední, co si pamatoval, bylo horečné, uslzené šeptání jeho sestry:
"Zdržel se, ale určitě přijde."
Ten hlas, který ho volal, jí dával za pravdu.
Těžce vyšel do slunečného ticha.
Pohlédl do usměvavé tváře a očí, stále ještě přeplněných slzami.
Když sevřel v náručí sestry, pochopil.
Výzva "probuď se" nepatřila jen jeho tělu, ale duším všech okolo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dobře napsané.:-)
Profesor
Dobře napsané.:-)
Nádhera!
Rya
Nádhera!
Táto scéna mi tiež prišla na
wandrika
Táto scéna mi tiež prišla na rozum, ale nevedela by som to tak dobre napísať :)
Povedené. :)
Martian
Povedené. :)
Musím říci, že jsem si trochu
Esclarte
Musím říci, že jsem si trochu lámala hlavu s tím, kdo to je, vnucovala se mi nějaká mumie. Moc dobré. Lazar ještě žije.
Ze začátku ve mně hrklo, že
Faob
Ze začátku ve mně hrklo, že vyprávěno z pozice Pána (ne že by to bylo nutně rouhavé, ale vcítit se do pocitů Bohočlověka je myslím nad lidské možnosti), se sestrou doklaplo. Vynikající nápad, velmi dobré zpracování (civilní a nepatetické), krásné drabble!
Jéééé! Ty tu Bibli píšeš tak
Lejdynka
Jéééé! Ty tu Bibli píšeš tak krásně a něžně! <3
Děkuji všem za komentáře :)
Owlicious
Děkuji všem za komentáře :)