Fronta

„Dobrej, já dost pospíchám. Prosil bych dvacet kilo násilí, čtyřicet pět kilo úzkosti, krabici bezmoci, trochu té fyzické bolesti a samozřejmě tunu strachu...“
„Píšu si, ale musíte si počkat, před váma je fronta zákazníků.“
„Heleďte, víte vy vůbec, kdo já vlastně jsem?“
„Nejsem slepá. Ale poptávka je velká. Hlavně od televizních společností. To, že jste to kdysi zavedl, už dneska vůbec nic neznamená. Budete si holt muset počkat no.“
„Jak je ale možný, že toho tolik chtěj?“
„To víte, lidi se na to rádi dívaj. Protože sami už nic necejtěj. Takže na čekačku a uhaste si ten ocas, hoří vám.“