Léto

,,Mrzne, ale je léto, sestřičko!“
Stromy opadaly a zbělely jinovatkou, dávno se nebrodila po kolena měkkými zelenými polštáři, nýbrž jiskřivě bílými, kameny hrozně klouzaly, takže si musela dávat opravdu dobrý pozor, aby nespadla do řeky, jejíž břehy obrostly ledovou krajkou.
Když ji za dlouhopřetrvávající tmy probudil mráz, vstala, rozfoukala uhlíky a šla pro vodu k prameni. Popadla ostrý kámen a udeřila do hladiny. Nic. Zkusila to znova. Zvedla kámen nad hlavu a mrštila jím z výšky. Stoupla na studánku. Začala poskakovat.
Led se neprobořil.
Nahrnula do kotlíku sníh a postavila na oheň.
Do hradu se vrátí, teprve až skončí léto.