Daně za smrt

Starý jak Metuzalém, týden se kodrcám na radnici, vyhládnu, ale co zbývá, mnoho jídla nepotřebuji.
„Vážený seniore,“ řekne úředník, „to by mohl říct každý! Smrt je luxus a nic není zadarmo! Zaplatil jste daň? Nezaplatil.“
„Všechno, co mám, vám dám!“ snažím se obměkčit jeho srdce, „Ale vy jste mi to vyměřili strašně vysoko!“
„Protože dlouho žijete, občane!“ vysvětluje, „Není nic logičtějšího! Čím déle se tu trápíte, tím více co? Naplňujete daňové plnění.“
„Já vám zhebnu na ulici,“ vyhrožuji.
„To těžko,“ usadí mě, „na optimalizátory máme svá opatření!“
Slza mi skane.
„Děti nemáte?“ ustrne se.
„Zemřely ve válce,“ hlesnu, „za vás.“