Tváří v tvář

Princezna Veverka se prohlížela v odraze studánky, když si za jejími zády kdosi odkašlal. Otočila se a uviděla fešného prince. Který smrděl jako starý kozel.
„Rád tě poznávám, princezno. Už dlouho o tobě sním a vidím, že realita tentokrát předbíhá sny a je vskutku pohádková.“
„Kdo jsi?“
„Princ z Nemanic. Jsem tu, abych tě vysvobodil z tvého zajetí a vzal si tě za ženu.“
„Aha. A co když řeknu ne?“ vyhrkla Veverka.
„Proč?“
„Víš, celá tahle historie s drakem mi ukázala, že nemá význam plnit očekávání druhých. Já se vlastně vdávat nechci. Chci poznat svět. A pak budu vládnout sama.“