Mrholení

Při stoupání do vrchu se musel Jan s Jindřichem střídat v nesení vrbové dívky častěji. Kopec sice nebyl prudký, ale to vynahrazoval ve své délce.
Jindřich byl zpocený a tak uvítal, když začalo mrholit. Zaklonil hlavou, zavřel oči, nechal deštík dopadat na svoji tvář, zaposlouchán do zvuku kapek narážejících na listy stromů. Lehké bubnování ho vrátilo do dětství. Do doby, kdy mu dědeček vyprávěl, že to matka příroda hraje zvířatům na listové bubínky, aby je potěšila.
„Jindřichu, podívej!“ vyrušil ho Jan. Jindřich se otočil a překvapeně zamrkal. V místech, kde kapky dopadaly na Salix, se kúra jejího těla začínala hojit.