V kuchyni

Večer nad vypitým vínem a drobky od křupek přišla řeč na předtuchy blížícího se konce a na vzdávání se rakovině. Nikdo z nás nedokázal vybruslit z nebezpečného tématu, nikdo se o to ani nepokoušel. Seděli jsme pospolu a báli se pohlédnout jeden na druhého. Každý další krok by rozbil křehký dojem vyrovnanosti. Každý další krok by znamenal pád do hlubin.
V kuchyni bylo horko, ale já se třásla.
Pak jsem na chvíli vyšla pod hvězdy na skutečný mráz a skoro viděla bílé kosti nás všech pod tím obrovským nebem.
Před spaním jsem se chtěla modlit, ale nenapadalo mě, ke komu.