Ráno horší večera

Probudila ho jemná vůně šeříků. Protáhl se jako kočka, usmál se a pak otevřel oči. Ležel v krásné zahradě, ptáčkové zpívali a sluníčko ho hřálo po celém těle. Bylo mu dobře. Vzpomněl si na včerejší večer a chtělo se mu zpívat.
Probudil ho pronikavý smrad. Střeva se mu kroutila a zdálo se, že žaludek mu brzy vystříkne ušima. Hlavou mu běhalo stádo slonů a neznámá síla mu mačkala mozek. Světlo mu vypalovalo oční bulvy plné střepů. Vůbec si nepamatoval, co se včera dělo. Chtělo se mu umřít.
Podívali se na sebe.
Žlučoblij zaúpěl.
Vínopij se zazubil.
„Nedáš si decku bílého?“