Linka

Vstát každé ráno v pět, nechat se odvézt poloprázdnou šalinou k fabrice, u vchodu píchnout, a pak stát u linky, chrlící studené kovové součástky, musím levou rukou chytnout součástku, pravou šroubovák, dotáhnout, pootočit a položit na pás, stovky za hodinu, tisíce za směnu, osm hodin denne, pořád dokola, celý život, stroje hučí, ruce se míhají, jen jednou za čas se stane, že linka začne zpomalovat, jako by si chtěla odpočinout, nebo se i úplně zastaví, já pak sakruju, protože když budeme mít prostoje, nesplním denní normu, tak ať kouká makat, a už ani nevím, je-li stroj linka nebo spíš já.