Noční hra

Větvičky praskají pod teniskami a světlo dvou čelovek se míhá po kmenech stromů.
"Jdeme správně?" ptá se malá Sára supící pod tíhou plného batohu.
"Kdy jsi naposledy viděla fáborek?" optám se nejistě.
Sára začíná popotahovat. Možná jsme na poslední křižovatce špatně odbočili.
"Jsme úplně ztracený, že jo?" slzy už jí tečou po tvářích.
Vezmu ji za ruku a snažím se tvářit odvážně.
Sára se na mě otočí s nadějí v očích: "Ale vždyť máš SOSáky, můžeme zavolat o pomoc!"
Polije mě horko, starší bratři by neměli mladším sestrám lhát o tom, že za pomoci čokoládových mincí dokážou přivolat pomoc superhrdiny.