DMD č. 2. pro 2. 4. 2020. Téma: Sosáky

Do seknice vpadne mlynář, bouřková mračna ve tváři.

„Nikde nikdo, mlýn jde naprázdno, kde je chasa?“, rozeřve se na Adama. Jediný zůstal doma, zle se běhá s hnátou špatně srostlou.

„Hledají Andělu, milostpane.“

Blesk a hrom udeří, ruka sahá po karabáči.

„Chceš bít starého člověka?“ zvolá Stázi. Ze stínu za ní se zhmotní mysliveček.

„Máš předobré srdce, milá,“ promluví sametově, „ale pravdu nemáš. Chasa vás bere na hůl, příliš shovívavý pane otče.“

Býčí tvář se obrátí, krví podlité oči se uhranutě vpijí do uhlově černých.

„Vyhoďte je. Seženu vám lepší chasu. Poslušnou. Věřte mi, jsem celkem zběhlý v... mlýnské práci.“

"Parádně tančíte, holky, vážně třída! A uvařily jste to prostě senzačně, nezbyla ještě trocha toho kuřecího vindaloo? Co to... vy se toho koukám nebojíte, musím říct, že bez pár kousků oblečení je to ještě daleko lepší! Tak pojďte, vy snědé bohyně plodnosti, obejměte mě svými hebkými pažemi, spojte mé rty s vašimi... aaah, fuj, sosáky, pryč, zmiz!"

"Listere, můžeš být laskavě ticho aspoň v noci, když ostatní lidé potřebují spát?! Zítra mám test z opravy přidávání cukru do vlastního kelímku a jestli to chci někam dotáhnout, musím být ve formě!"

"Hnusný Psirény, úplně jste mi zkazily chuť na indické jídlo!"

Zapájet například procesor, který má kupu malinkých nožiček vzdálených od sebe jen 0,4 mm je jistě snadné v nějakém z paralelních vesmírů, kde se lidem netřepou ruce.

V tom našem bohužel musíme sladit kmity rukou, aby se na nožičku naneslo přesné množství cínu. Velmi často se však přižene záhadná gravitační vlna a její vinou dojde k rozladění synchronních kmitů rukou a vytvoříme nechtěnou horu cínu, která dokonale propojí několik nožiček k sobě. Taková malá katastrofa…

Aby se redukoval počet elektrotechniků, kteří si v zoufalství vážou oprátky na prodlužkách, byly vynalezeny sosáky cínu, které dokáží dokonale eliminovat hrozbu potenciálního globálního problému.

"Esme, co kdybychom si daly nějaký ten koktel?"
"Jakej kotel, prosimtě?"
"Ne kotel, koktel. Prý moc dobrý cizozemský pití, povídal náš Jeník. Třeba tohle moje to, co říkáš?"
"Kup si brejle, píšou tam mojito."
Stařenka nasadila svůj nejvřelejší úsměv: "Duo mojíto, šupyto presto presto."
Barman, který už chvíli přemýšlel, jestli mají opravdu i v téméř čtyriceti stupních ve stínu pod vlněnými sukněmi podvlékačky, před ně postavil dvě sklenice.
Bábi Zlopočasná si opatrně usrkla: "Že ten mátový čaj dávají studený a ještě s kostkama ledu bych překousla. Ale proč do toho dávají tenhle sosák, to vážně nechápu. Copak jsem nějaký čmelák?!"

Malý Jicchak na židli téměř nadskakoval nadšením a nedočkavostí.
Letos byl nejvýznačnější postavou tradiční Pesachové večeře.
"Už?" zeptal se, hned jak se maminka (jako poslední) konečně usadila ke stolu.
"Ještě ne," zněla odpověď.
"Už můžu?" zeptal se znovu po úvodním požehnání.
A pak ještě desetkrát, než konečně:
"Můžeš."
Jicchak se nadechl:
"Dědo, proč Adonai, budiž pochválen, nedal cherubínům na arše úmluvy ke křídlům i sosáčky?" vyletělo z něho.
Věděl, že to nepatří mezi tradičních čtyři sederové otázky, které si pečlivě nastudoval. Ale určitě to bylo minimálně stejně důležité.
"Adonai, jméno Jeho budiž velebeno," začal patriarcha odpověď, než se zarazil. "Cože?"

Mezi hmyzími sportovními fanoušky se opět vzmáhá vlna rasismu. Terčem útoků jsou tentokrát motýli, prý kvůli nevhodnému chování na stadionech.

„Představte si to… V klidu sledujete fotbal, a najednou se k vám ze zadní řady natáhne motýlí sosák a vysosne vám všechno pivo. Zbude vám jenom pěna,“ popisuje situaci nejmenovaná pěnodějka.

„Je to hrozné,“ souhlasí kudlanka. „Když vidím motýla, otvírá se mi kudla v kapse.“

„Nejraději bych jim všem dal do nosu,“ dodává nosatec.

Nejedná se o první takový případ. V minulosti upadli v nemilost například tesaříci, kteří údajně narušovali statiku tribun, nebo potemníci, co záměrně ničili osvětlení na stadionech.

Větvičky praskají pod teniskami a světlo dvou čelovek se míhá po kmenech stromů.
"Jdeme správně?" ptá se malá Sára supící pod tíhou plného batohu.
"Kdy jsi naposledy viděla fáborek?" optám se nejistě.
Sára začíná popotahovat. Možná jsme na poslední křižovatce špatně odbočili.
"Jsme úplně ztracený, že jo?" slzy už jí tečou po tvářích.
Vezmu ji za ruku a snažím se tvářit odvážně.
Sára se na mě otočí s nadějí v očích: "Ale vždyť máš SOSáky, můžeme zavolat o pomoc!"
Polije mě horko, starší bratři by neměli mladším sestrám lhát o tom, že za pomoci čokoládových mincí dokážou přivolat pomoc superhrdiny.

“Sosákama sosáme, bez přestání to samé, do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti!”
Náhle se ze tmy vyloupl stařík v rubáši a zamířil k bujaře zpívajícím mladíkům.
“Co to je za randál, vy holoto?”
“Bavíme se, dědku!” vyplázli na něj jazyky a dali se na útěk.
Stařec se sklonil nad mrtvolou, která po nich zbyla. Zaryl vystouplé špičáku do krku a krátce nasál.
“No jistě, chytili si nějakého opilce. A určitě jim nebylo víc než sto let. Jen počkejte, já si zjistím ve které kryptě bydlíte. Rodiče vám to spočítají!”
Znechuceně se proměnil v netopýra a odletěl.

Petr se připravoval na sraz. Chtěl tentokrát zanechat na kolegy dobrý dojem.

Po příchodu do hospody ho hned všichni přivítali. Byl to zvláštní pocit, mít chvíli pozornost všech v hospodě.

Nalil si do sklenice pivo a spolu s ostatními pomalu sosal. Za celý večer se vystřídalo mnoho témat.

Petr cítil, že mu tenhle formát vyhovuje více než tradiční hospoda. I tak na něj už sla únava. Rozloučil se s lidmi co byli ještě v hospodě. Ostatní byli rádi, že se Petr aktivně zúčastnil.

Zaklapl notebook, přesunul se do postele a šel spát. Socializace má i svoje výhody. Obzvláště na dálku.

Sosám, sosáš, sosáme,
teď však třeme bídu.
Moc zábavy nemáme
na asteroidu.

Dokonalé iluze
tvořit dovedeme.
Těšíme se přetuze,
až tě podvedeme.

Po čem touží srdce tvé,
spaříš znenadání.
Přepych, lásky bouřlivé,
toť však pouhé zdání.

Kdo, nalákán na štěstí,
zde svou loď opustí,
ten s příšernou bolestí
duši hned vypustí.

Na planetce vánice,
kolem lodí trosky.
Těšíme se nejvíce
na šťavnaté mozky.

Dlouho jsme se postily
od posledních hodů.
To nás však jen posílí
při chystání svodů.

Tu se na nebi objeví malé světýlko. Pomalu ale jistě se zvětšuje. Přibližuje se.
„Hele, to je loď! Připravte si brčka holky!“