Neposkvrňujte se havětí

Nakrmit v poušti desetitisíce lidí není snadné.
Zrní, které padá z nebe s ranní rosou a musí se než sebrat.
Křepelky, které samy přilétají do sítí.
Voda v oázách, občas zázračně vyvedená ze skály, nebo zpitněná vhozením kusu dřeva.
Nic jim nechybí, přesto někteří reptají a vymýšlejí, čím jídelníček obohatit.
Proto dostávají pravidla.
To, co má rozdělená kopyta a přežvykuje.
To, co má ploutve a šupiny.
To, co má křídla a čtyři nohy a skáče.
Z ptáků to, co není zapovězeno ve výčtu.
Nic, co zdechlo.
Všechno řádně vykrvené.

Ta nařízení dávala smysl.
Dokud se do toho nevložila lidská logika.