DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

Byli na lovu. Přeskakovali z místa na místo a hledali hostitele. Prohlíželi každý kout, cokoli, co jen zavánělo dřevem. Potřebovali duše, čisté i prožrané, duše starců i dětí. Vrhali se po mrknutích. Každou chvíli se k nim přidávali další a další. Byli armáda, tichá a vševidoucí. Co to? Masa přišla o dva členy, o jednu výtečnou duši. Jak? Kde?! V domovském lese kdosi provozoval magii. Zavětřili sousto a vrhli se vpřed, jediným ohromným skokem obklopili vyzyvatele.

„Ehm... Teti? Vidíš je taky?“
„Přišli si pro potravu. Ale je jich mnohem víc, než jsme čekali.“
Na každém povrchu v dohledu bylo oko.

Opustili ho a nechali zpustnout už kdysi dávno. Rohovku temných oken měl popraskanou, omítka se mu loupala jako kůže s lupénkou. Sem tam mu někdo do zašlé fasády vetknul svůj křivolaký podpis jako věčné tetování.
Jeho útroby byly nevábné, ale stále vykazovaly známky života. Místnostmi se proháněly městské krysy, pod střechou se srocovali holubi a občas v něm přespávali lidé chatrní stejně jako on.
Přesto měl stále hlad. Toužil zase jednou pozřít zdravou stravu; hemživý život.
A pak mu v ústrety vyběhla mladá žena a on pootevřel svá odemčená ústa, jak jen mu to krátký řětěz dovolil, a přivítal ji.

Nemusíme vaky ani otevřít a cítíme to. Maso mělo být uzené, jenže někdo spěchal. Očadil je sotva na povrchu a dlouhou cestu nepřečkalo bez úhony. Suchary zvlhly a dala se do nich plíseň, a sušené ovoce zase objevil hmyz.
„Poslat něco takového lidem by je ani nenapadlo," remcá Ughra.
„Ani by nemohlo," přizvukuje Lúbgar. „Člověk by z toho lehl na tři dny."
„Jenže skřet, ten zřejmě sežere všechno."
„Jeden se skoro těší, že po bitvě bude čerstvé."
„Přestaňte," zavrčím na ně. „Kdo z nás byste chtěli, aby se tím čerstvým stal?"
Lúbgar sklopí oči. „Koně," hlesne. „Myslel jsem jejich koně."

Nejznámější zaječí golfista začal profesionálně sportovat poté, co kvůli vzrůstající poptávce po zdravé stravě přišel o práci.

„Chvíli jsem zkoušel místo čokoládových vajíček schovávat ovoce a zeleninu, ale příliš mě to nenaplňovalo,“ vypráví. „Navíc jsem polovinu zásilky pokaždé snědl sám.“

Golf nezvolil náhodou; mohl při něm totiž zužitkovat zkušenosti ze svého bývalého zaměstnání.

„O Velikonocích jsem se pokaždé musel ohánět. Někdy jsem doručoval tolik sladkostí, že mi nezbylo nic jiného, než je do úkrytů odpalovat,“ vysvětluje.

Při výběru disciplíny měl evidentně šťastnou tlapku. Díky němu se mu daří i v osobním životě – nedávno oznámil vztah se svou výrazně starší trenérkou.

„Tohle jsou oficiálně poslední muffiny, které jsem upekl, bystrozore Blacku,“ ozvalo se nad Siriusem rozvaleným na pohovce. Kafe, sladké pečivo a sladší těšení se na návrat Kingsleyho z práce. To poslední teď trochu zhořklo.
„Cože?“ zděsil se Sirius, prudce se obrátil, ztratil rovnováhu, bezmocně zamával pahýlem ruky a málem z pohovky sletěl.
„A poslední den válení. Od zítřka to vezmeme po spartánsku. Fyzický trénink, vyvážená strava, opakování útočných a obranných kouzel. Víc zdravotní dovolené svému nejlepšímu bystrozorovi nedám.“
„A počítáš i s dalšími aspekty života ve Spartě?“ Sirius políbil Kingsleyho na uvítanou.
„Jestli se na něco po tom tréninku zmůžeš...“

Koncem třetího věku ve Středozemi:

„Mohu Vás vyrušit, paní Arwen?“

„Jistě, Glorfindeli, pověz mi, co máš na srdci.“

„Působíte smutně, doufal jsem, že se mi povede vás rozveselit.“

„Děkuji. Jen přemýšlím nad tím, jestli je elfí nesmrtelnost darem, nebo spíš prokletím.“

„To je normální, má paní. I já nad tím často dumám, a to mám jistě mnohem prostší důvody než vy.“

„A jaké?“

„Víte, vždy jsem měl slabost pro tu nejhorší lidskou kuchyni – zejména přeslazené vdolky. Ale když je mým údělem žít navěky, jak je mohu jíst? Copak si mohu během několika staletí zničit zuby a pak být navždy mrzákem?“

“Hmm, zeleninové karbanátky,” pronesla Múza.

Mladý spisovatel měl zástěru uvázanou kolem pasu a se soustředěným výrazem přidával ingredience do mísy.

“Moc ti schvaluji, že ses pustil do vaření. Zdravá strava je důležitá pro správné fungování mozku a celého těla. Člověk pak lépe zpracovává nápady, které dostává, a má více energie na tvoření."

Po třech hodinách si Múza zdvořile odkašlala.

“Ehm… Podívej, psaní ti ze začátku taky moc nešlo, ale je to čím dál lepší, protože se vzděláváš a trénuješ a… S vařením to určitě bude podobné,” nadhodila s trochu křečovitým úsměvem, když sledovala svého mladého spisovatele, jak hasí hořící karbanátky.

SOL 505
Potravinové balíčky na tři sta dní. Proteiny. Spousta vitamínů. Vlastnoručně vypěstované marsovské brambory. Nebylo to zrovna rozmanité, ale s tím se ve vesmíru počítá. Málem první otázka ve vstupním dotazníku cílí na zdravou výživu. Měli by se začít zajímat o názor na oranžovou barvu. Nesnáším ji.
*
[09:38] MAV: Posíláte mě do vesmíru v kabrioletu s plátěnou střechou.
[09:40] MAV: Počkat. Místní strava není nic moc. Určitě jsem zhubnul. Započítali jste to? Klidně ještě kilo vypotím, chci střechu!
[09:54] HOUSTON: Změnu vaší váhy propočítal expertní tým lékařů a nutričních terapeutů s přesností na třetinu kilogramu. Užijte si jízdu kabrioletem.

Rick šel vyrábět zbraně, nicméně Edvin s Catherine v síči neosaměli, a protože toho o místních nevěděli zdaleka tolik jako jejich nahý společník, chtěli to změnit. A náhoda tomu chtěla, že to bylo zrovna v době oběda, takže do jeskyně záhy naklusaly ženy s košíky jídla z místního koření. Návštěvníci se dozvěděli, že prý je to strava nejen chutná a výživná, ale také s blahodárnými účinky na zdraví.
Neodmítli a nelitovali. Catherine po pár sušenkách zahlédla samu sebe, jak pobíhá po Bathu, Edvin jídlo zapil kořeněným pivem a viděl takové věci, že kam se na to hrabalo LSD od Eris.

"Špenát, špenát, špenát. Pětkrát do týdne," nadával kadet Nowotny.
"Máš snad rande, že nechceš zelený zuby?" dobírali si ho Hartmann a Fraser. Počáteční rivalita se už dávno vypařila.
"Mám. Je to docela kočka, mluví trochu německy a její bytná není tenhle týden ve městě."
"Tak to zní jako recept na veselý večer. Hodně štěstí," popřáli mu oba a odebrali se do studovny, kde už na ně čekali jejich kolegové.

Porada se protáhla, a když se rozcházeli na ubikace, potkali Nowotnyho znovu. Naštvaně kopal do kamení na cestě.
"Co se stalo? Problém?"
"Ani se neptej. Uvařila nám... špenát. Zatracená zdravá strava!"

Ty a já
Tvoříme pár
Nejen u večeře
Ty a já

Můj milý
Jsme spolu Ty a já
U večeře u oběda
Můj milý

Spolu
Uvaříme si krmi
Jednoduchou
Spolu

Debata je stará
O výživě zdravé
Kdo prohrál ví
Debata je stará

Výživa zdravá
Zdravý pohyb k ní
No prosím, když
Výživa je zdravá

Najez se můj milý
Doufám, že chutnat
Bude Ti krmě prostá
Najez se můj milý

Místo kapra karasa
S troškou koření
Večer spolu dáme si
Místo kapra karasa

Rybička je krmě zdravá
Já na ryby odborník
Takže věřit můžeš mi
Rybička je krmě zdravá

Dáš si?

Přistoupil ke dvěma tělům zavěšeným na provazech.

„Buď mi ten kontakt jeden z vás dá nebo to nedopadne dobře,“ zazvučel flegmatický tón.

„Nechce mluvit ani jeden. Zkoušeli jsme na ně už všechno. Drží se.“

„V pořádku. Začneme s něčím jiným.“

Neznámý pokynul hlavou dalším dvěma chlapům, kteří vzali jedno tělo a sundali ho z háku. Mezitím neznámý nadzvedl poklop a převrátil železné, zrezivělé víko.

Pokynul mlčky hlavou a muži věděli, co dělat. Zmítající, vzpouzející se tělo hodili dolů do úzkého otvoru.

Za nelidského řevu přistoupil neznámý k druhému svázanému.

„Dole jsou hladové krysy. Teď dostaly výživnou stravu. Budeš už mluvit?“

"Hlavně nezačínej o Quebecu," varoval Hamilton, když přišla s vyprávěním řada na Burra.
Kdyby tehdy zimní tažení skončilo vítězstvím, možná by Aaron byl pořád ten nadšený mladý důstojník, co baví společnost hrdinskými historkami. Z Kanandy se ale vrátil předčasně zestárlý cynik.
"Nikdo z vás tam nebyl," začal pochmurně.
Plán výpravy počítal s cestou o více než polovinu kratší, než jakou vojsko zmrzlou divočinou přošlo.
"Dezerce, nemoci, zásoby nám došly koncem října..."
Do cíle dorazila počátkem prosince pouhá polovina mužů.
"Aarone, nebudu to opakovat, buď si nech řeči o Quebecu pro sebe," upozornil ho Laurens. "Nebo konečně prozraď, jak chutnají lidi."

Sam znepokojeně pozoroval Deana, jak jednou rukou drží volant Impaly a druhou velký hamburger.

"Vážně nechápu, jak to můžeš pořád jíst a přitom nevypadat jako bečka."

"Na tuhle práci potřebuju sílu, kterou z tvého jídla pro králíky nedostaneš. Navíc to při našem povolání vyběháme."

"Jen abys démonům ještě utéct zvládl."

Nakonec to nebyli démoni ale vlkodlaci. Plán se bratrům zrovna nevyvedl a teď se oba hnali k autu.

Dean zrovna otevíral dveře, když na něčem uklouzl. Byl to umaštěný obal od hamburgeru.

"Ani slovo," zasyčel.

Sam by se rád zasmál, ale vlkodlačí tesáky za oknem mu ve spokojené náladě bránily.

The world was spinning. He coughed and tried to sit up. His ribs hurt. His clothes were damp.
There was a fire nearby. Someone tended it.
He tried to focus his eyes, shook his head.
He was not tied up. That was surprising...
Who... what... how? I have questions to ask.
He tried to stand up, but his knees buckled.
“Oh,” she noticed him. “You woke up. Are you hungry? Care for a moose burger?”
He was hungry, the burgers smelled nice. He devoured two and licked his fingers.
The world started to spin again.
“You drugged me...”
“Of course.”