DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

Byli na lovu. Přeskakovali z místa na místo a hledali hostitele. Prohlíželi každý kout, cokoli, co jen zavánělo dřevem. Potřebovali duše, čisté i prožrané, duše starců i dětí. Vrhali se po mrknutích. Každou chvíli se k nim přidávali další a další. Byli armáda, tichá a vševidoucí. Co to? Masa přišla o dva členy, o jednu výtečnou duši. Jak? Kde?! V domovském lese kdosi provozoval magii. Zavětřili sousto a vrhli se vpřed, jediným ohromným skokem obklopili vyzyvatele.

„Ehm... Teti? Vidíš je taky?“
„Přišli si pro potravu. Ale je jich mnohem víc, než jsme čekali.“
Na každém povrchu v dohledu bylo oko.

Adam zůstával celé dny ve své zvířecí podobě. Bylo jednodušší skrývat pocity, když byl psem. Ale hlad si nevybíral podobu, ve které udeří. Adam cítil, jak mu kručí v žaludku. Pokusil se najít pohodlné místo, stočit se a usnout.

Nespi! Musíš zůstat vzhůru! Budeme potřebovat tvoji pomoc! křičela na něj v mysli Patricie.

Jak bych vám asi mohl pomoc zavřený ve sklepě? odsekl jí Adam.

Třeba tak, že budeš dělat děsný bordel a rozptýlíš jejich pozornost. Za odměnu ti pak udělám smažák s hranolkama.

To je děsně zdravé jídlo, uchechtl se Adam.

To mě trápí nejmíň. Vydrž. Jsme na cestě.

Opustili ho a nechali zpustnout už kdysi dávno. Rohovku temných oken měl popraskanou, omítka se mu loupala jako kůže s lupénkou. Sem tam mu někdo do zašlé fasády vetknul svůj křivolaký podpis jako věčné tetování.
Jeho útroby byly nevábné, ale stále vykazovaly známky života. Místnostmi se proháněly městské krysy, pod střechou se srocovali holubi a občas v něm přespávali lidé chatrní stejně jako on.
Přesto měl stále hlad. Toužil zase jednou pozřít zdravou stravu; hemživý život.
A pak mu v ústrety vyběhla mladá žena a on pootevřel svá odemčená ústa, jak jen mu to krátký řětěz dovolil, a přivítal ji.

"Royi, honem, jdeme pozdě!"

"Beztak bude Denholm zase něčemu vyhlašovat válku, vydrží mu to týden a pak zase odznova. Ideální je přijít mezi proslovem a rautem, mám to vyzkoušené. Musíme si stoupnout co nejblíž ke kuřatům... hej, Mossi, nechoď tam ještě. Zatraceně!"

Roy vejde po Mossovi. Mr. Reynholm si jich naštěstí nevšiml.

"... a mně zbývá jediné - vyhlásit válku nezdravému jídlu! Koho uvidím pojídat donut, má padáka!"

Při pohledu na salátový bar místo obvyklého rautu padá Royovi brada.

---

Do kaceláře nese Roy kyblík s mrkvemi.

"Rád vidím, žes dospěl, Royi."

"Pche, mrkve jsou z marcipánu a uvidíš co je pod nimi..."

Nemusíme vaky ani otevřít a cítíme to. Maso mělo být uzené, jenže někdo spěchal. Očadil je sotva na povrchu a dlouhou cestu nepřečkalo bez úhony. Suchary zvlhly a dala se do nich plíseň, a sušené ovoce zase objevil hmyz.
„Poslat něco takového lidem by je ani nenapadlo," remcá Ughra.
„Ani by nemohlo," přizvukuje Lúbgar. „Člověk by z toho lehl na tři dny."
„Jenže skřet, ten zřejmě sežere všechno."
„Jeden se skoro těší, že po bitvě bude čerstvé."
„Přestaňte," zavrčím na ně. „Kdo z nás byste chtěli, aby se tím čerstvým stal?"
Lúbgar sklopí oči. „Koně," hlesne. „Myslel jsem jejich koně."

"Listen Bones, just between you and me..." Jim set his glass down and turned to his friend. It was late, the bottle was nearly empty, and the evening was pleasant.

"Yes, Jim?" Bones smiled up at him with the same inscrutable sardonic smile as always.

"Back on the five year mission... why all the fuss about my diet? All the food was perfectly balanced in nutrition anyway. And those workouts you made me do. A shot could have done the same thing."

"Oh, Jim..." He smiled, taking a deep sip. "What's to say I didn't like to see you sweat?"

Nejznámější zaječí golfista začal profesionálně sportovat poté, co kvůli vzrůstající poptávce po zdravé stravě přišel o práci.

„Chvíli jsem zkoušel místo čokoládových vajíček schovávat ovoce a zeleninu, ale příliš mě to nenaplňovalo,“ vypráví. „Navíc jsem polovinu zásilky pokaždé snědl sám.“

Golf nezvolil náhodou; mohl při něm totiž zužitkovat zkušenosti ze svého bývalého zaměstnání.

„O Velikonocích jsem se pokaždé musel ohánět. Někdy jsem doručoval tolik sladkostí, že mi nezbylo nic jiného, než je do úkrytů odpalovat,“ vysvětluje.

Při výběru disciplíny měl evidentně šťastnou tlapku. Díky němu se mu daří i v osobním životě – nedávno oznámil vztah se svou výrazně starší trenérkou.

„Tetičko, proč ta polévka vypadá jako krev?“ tázal se Ron.
„A co jsou zač ty chuchvalce?“ zajímalo George, který s morbidní fascinací sledoval temně zelené zámotky plující na krvavě rudé hladině.
„Připomíná mi to loňský výjev z Péče o kouzelné tvory,“ přisadil si Fred. „Krmení masožravých chaluh.“
„Jestli se mladým mužům nezamlouvá řepový krém se špenátem, můžou jít spát bez večeře.“
„Já neřekl, že se mi nezamlouvá,“ bránil se George. „Ale možná by se líp než v talíři vyjímal zarámovaný na stěně.“
Ron vyprskl smíchy. Polovina jeho porce přistála na sněhobílém ubruse.
„No!“ zvolal triumfálně Fred. „Tomu říkám umělecké dílo!“

„Tohle jsou oficiálně poslední muffiny, které jsem upekl, bystrozore Blacku,“ ozvalo se nad Siriusem rozvaleným na pohovce. Kafe, sladké pečivo a sladší těšení se na návrat Kingsleyho z práce. To poslední teď trochu zhořklo.
„Cože?“ zděsil se Sirius, prudce se obrátil, ztratil rovnováhu, bezmocně zamával pahýlem ruky a málem z pohovky sletěl.
„A poslední den válení. Od zítřka to vezmeme po spartánsku. Fyzický trénink, vyvážená strava, opakování útočných a obranných kouzel. Víc zdravotní dovolené svému nejlepšímu bystrozorovi nedám.“
„A počítáš i s dalšími aspekty života ve Spartě?“ Sirius políbil Kingsleyho na uvítanou.
„Jestli se na něco po tom tréninku zmůžeš...“

"Přestane jíst vše možné a začneme jíst zdravě!" Dohodly se, a tak se stalo.

Přestaly se jíst řízky a začaly se připravovat zeleninové polévky. Hranolky byly nahrazeny výhradně brambory z farmářských trhů. K snídani pouze vločky či chleba a máslo z bio výroby. Rybí prsty či šunka s éčkami jim nesmí přes práh do bytu. Mouka a mléko také v bio kvalitě, vajíčka jen z domácího chovu. Málo soli, bylinky za kuchyňským oknem a sušenky jen výjimečně. I do čajů se nově začlo investovat.

Co si ovšem neřekly bylo, že každá minimálně jednou do týdne zajde do cukrárny na dort.