Svět Venku

V zahradním domku se šeřilo. Slábnoucí světlo pronikalo malým okénkem i škvírami ve stěnách.
„Mamka nás nechtěla pustit,“ stěžoval si blonďáček rozmrzele. „Může se zbláznit z bráchových můreček!“
„Já nemám můžečky!“ bránil se čtyřletý. „Jenom blouky.“
„Já vím,“ prohlásil blonďák a prohrábl bráškovi vlasy. „Však jsme tady.“
„A je to dobře,“ řekl desetiletý, který byl jedináček. „Sešli jsme se, protože naši rodiče těm příběhům nevěří. Zahajuji schůzi klubu Svět Venku.“ Dramaticky se odmlčel.
„Rodiče to neradi slyší. Myslí si, že vykládáme lži. Ale my se nedáme!“ zadeklamoval. „Svět Venku existuje!“
„A myslíš, že jsou všechny ty příběhy pravdivé?“ napadlo dívku.