2. Úskalí výběru aneb Budeš na tom jezdit, nebo to budeš nosit?

Zatímco jsem čekala, kterou ze dvou předvybraných koloběžek si skutečně vyberu, sbírala jsem další informace. Jak už jsem říkala, jsem prostě ten typ. Protože co kdyby byla k dispozici lepší nabídka než to, co si vyberu? Něco, co by mi sedělo lépe?
To bych si přece nemohla odpustit.
Proto jsem přečetla spoustu tipů a poznatků, recenzí, fór a blogů a shlédla nejedno video.

Zde je krátký výtah, který vám snad pomůže k výběru, jestli (až) se taky vrhnete na koloběžkování.
Stručně řečeno neexistuje jedna dokonalá koloběžka. Jak jsou lidé individuální, stejně individuální jsou jejich potřeby a taky tedy jejich optimální stroj.
Nejdříve si, jak by vás napadlo, musíme říct kde a jak asi budeme koloběžit. Já, jakožto člověk z velkého města, chci mít možnost bez problémů táhnout koloběžku MHD nebo autobusem, případně ji vhodit do kufru auta. Proto pro mě přicházejí v úvahu buď koloběžky malé s koly kolem 12 palců, nebo skládací, nebo obojí.
Kdo chce na koloběžce jezdit turistiku a buď vyráží z jednoho místa, nebo se přesouvá vlakem, nebo má na autě nosič na kola, nemusí řešit rozkládání a spíš se bude koukat po stroji s předním kolem velikosti 26 nebo 28 palců. Zase úplně na opačném konci bude ten, kdo na koloběžce chce blbnout a používat ji na triky či případně rychlé přiblížení na kratičký úsek kolem dvou kilometrů.

Jednoduché pravidlo - čím větší kola, tím menší valivý odpor a tím líp to jede, takže taky tím víc kilometrů dokážete za den spolehlivě spolykat. Na druhou stranu mají větší kola taky větší poloměr zatáčení, nejsou tak obratná a všude možně se pletou.
Když máte obě kola stejně velká, má to určité výhody. Vezete prý s sebou jen jednu náhradní duši pro případ píchnutí (já s tím někdy píchnu?) a ve větších rychlostech vám neustřeluje zadní kolo v zatáčkách, prý. (Jak, větší rychlosti? Kolik že to jede? Aha, tak tenhle člověk dal 82 km/h. To ale asi nemusím!)
Když máte zadní kolo menší, má to určité výhody. Koloběžka je celkově kratší a lehčí. A čím lehčí koloběžka, tím míň se nadřete do kopce!
Když si konečně zúžíte výběr díky velikosti kol optimální pro vaše účely (což v mém případě díky MHD znamenalo kolo průměru maximálně 20 palců), otevře se před vámi další nečekaný problém - jaká značka.

Značek je, samozřejmě, neúrekom, až se z nich hlava točí. Nicméně se dá slušně snížit výběr.
Zaprvé, koloběžku nekupujeme čistě online, nekupujeme ji na mall.cz nebo přes Heureku.
Za druhé, nechceme Čínu.
S překvapením jsem zjistila, že v českých luzích a hájích je docela dost výrobců koloběžek. A to je dobře! Ale kdo se v nich má vyznat? Crussis, K-bike, Friend nebo Morxes? Sixteen? Vella? Yedoo? Ne, to prý dělá v Číně. Anglická Swifty? Severský Kickbike?
Po rozhození sítí vypadla dvě jména českých výrobců se zaručenou kvalitou - Kostka nebo Mibo.
Zase to Mibo, zase ta Kostka.
Oba dělají výhradně koloběžky, není to přidružená výroba k něčemu. Oba dělají sériovky (jistě, že bych chtěla vlastní koloběžku na míru, ale kdo mi ji zaplatí?). Oba se věnují vývoji.
Kostka dělá větší série. Má díky tomu i širší výběr barev a víc modelů. To je dobře. Má i některé skvělé vychytávky, jako vlastní typ nosiče (nad přední kolo, jak je u koloběžek zvykem), upevnění zadního světla a dokonce i přidělatelné sedátko!
Ale když to Mibo je takové... pěkné.
Kostka je o něco lehčí, dá se složit do o trochu menších rozměrů...
Ale když to Mibo je takové... pěkné. A jeho skládací mechanismus působí mnohem kompaktněji.
Nenechte se zmást. Můžete stejně jako já trávit desítky hodin nad recenzemi, zkoušet vybírat tu nejlepší možnou značku dle poměru cena/výkon, váha a výška nášlapu, což je jistě velmi důležité, ale když vás něco chytne za srdce - jste ztraceni.
(Když to Mibo je takové... pěkné.)

Průzkum, nad kterým jsem strávila nemalý čas, mi tedy k ničemu nebyl, bude to Mibo. Jen nevím, jestli Royal nebo Mastr.
Ale k něčemu mi přece jen byl!
Ukrátil mi čas do otevření prodejny.

Večer před prvním otvíracím dnem paranoidně ověřuju, že na prodejnu Svět Koloběžek na Chodovci trefím. Samozřejmě to musí být na druhém konci Prahy, to se dalo čekat. Jenže jak tak ještě jednou brouzdám jejich nabídkami koloběžek Mibo...
„Kurwa!“
Ano. Všimnu si nově přidaného obsahu. Mibo Mastr a Mibo Royal First Edition.
Vlezu do specifikací, studuju a porovnávám a chmuřím se čím dál tím víc. Jsou o tisícovku dražší než starší modely a protože se jedná o model roku 2021 tak v bazaru samozřejmě nebudou k sehnání, bazar-fu nebazar-fu. Ale ty specifikace!
To mi soudruzi hodili pěkný klacek pod nohy!

Nevadí. Uvidí se. Peníze na stromě, atakdál.

Druhý den se za mírného deště, který nevnímám, neboť jsem teoreticky Skot, vnořuju do prodejny, dodržujíc maximální obsazenost a podobné nutné hovadiny. Prodejna je nacpána k prasknutí, koloběžky očividně chtějí všichni a určitě všichni budou chtít stejnou, jako já, zdá se mi.
Ve skutečnosti jsme v obchodě jen tři zákazníci a na řadu přicházím relativně brzy.
Šikovný mladý muž se mi věnuje a já jdu na jisto - Royal nebo Mastr, projet prosím. Ano, přiznávám, cítím se jako svině - tady se projedu, koupím si to bazarově... no tak si tady aspoň pak koupím doplňky, ať ze mě něco mají, no.
Venku je sice vlhko a kalužnato, ale prodejna je vevnitř dostatečně dlouhá na nějaké to zkušební projetí.
A řeknu vám - je to rozdíl.
Mibo Mastr by byla koloběžka přesně pro mě - kdyby mi bylo šestnáct. Je obratná, dobře se s ní manipuluje, dobře se přenáší. Rychle reaguje, do jízdy se opravdu můžete položit. Ano, je pomalejší (o valivém odporu jsme už mluvili). Je méně stabilní, což se při menších kolech dá očekávat - ale právě proto je taky obratnější! Jde to ruku v ruce.
Royal je něco úplně jiného. Rychlejší, řidítka výš. Když se posunuji, stojím skoro rovně a rozhlížím se. Komentuju to slovy „Paní radová jede.“ Stabilnější. Ale hůř manipulovatelná a těžší.
Obě brzdí hrozně dobře.
Tak nevím.
Optám se prodavače: „Viděla jsem na vašich stránkách, že máte na cestě nový model...“
Prodavač neví.
Tak ho poučuju. Celková váha, rozdílný typ pláště a jeho specifikace a podobná moudra ze mě padají.
Ano, i prodavač jistě pochopil, že jsem ten typ.
Po konzultaci s kolegou a elektronikou zjišťuje, že koloběžka bude asi příští týden a já na sebe poskytuju kontakt.
Budou přece ty Vánoce... a při porovnání těch dvou modelů a jejich rozdílné váhy jsem si jistá, že tenhle model Royalu je na mě moc těžký. Ale když ten nový je o kilo a půl lehčí!
A Mastr zrovna tak.
Odcházím na autobus a pořád mám dilema, Mastr nebo Royal?
S jedním se líp manipuluje, druhý je pohodlnější na jízdu.
Přijíždí autobus, který mě nablíží na metro a já polohlasně prohlásím:
„Budeš na tom jezdit, nebo to budeš nosit?“
Vedle stojící dáma se na mě s údivem podívá a pro jistotu si o kousek poodstoupí.
Ale už je vlastně rozhodnuto.
Teď jen kontaktovat Ježíška. A rozbít prasátko, protože na tohle... na tohle mi ani všichni rodinní Ježíškové nemůžou dát všechno.