5. kapitola - Zajetí

Byl jsem vajíčko. Přitisknutej v teple a vlhku k desítkám svejch bratrů a sester jsem si snil svůj vaječnej sen.
Byl jsem larva. Spokojeně chroupal dřevo a vymejšlel ty nejfantastičtější tvary chodbiček. Učil se a připravoval.
Dospěl jsem. Prokousl jsem stěnu a vyletěl ven. Zpíval mi k tomu sbor vyfešákovanejch berušek a družstvo mravenců provádělo nevídaný akrobatický kousky.
To už mi začalo bejt divný. Soustředil jsem se a uvědomil jsem si, že mě strašně bolí hlava. Nenechal jsem se zmást baletem lučních koníků a snažil se vzpomenout, kde jsem k té bolesti přišel. Přebral jsem mízy? Líznul si otrávený návnady? Nebo to byl plyn?
Docvaklo mi to v jediným okamžiku prozření. Gigantí noha letící přímo na mě, mě poslala do limbu!
Delirický přeludy se vypařily. Opatrně jsem otevřel jedno oko. Ležel jsem na hromadě něčeho, co až nepříjemně připomínalo hromadu naporcovanejch rybenek. Odvážil jsem se rozhlídnout okolo a moje obava se potvrdila.
Omráčenýho si mě rybenky odtáhly pod podlahu!
Do spižírny.