Čekání na Ledňáčka

Pozdě v noci a brzy nad ránem nastává magický okamžik, kdy se spojí snění se vzpomínkami. A také s předtuchou věcí příštích. Sedím na verandě lesního srubu v tichu noci. Je to poslední noc starého života. Poslední osamělá noc. Zubatá hradba lesa nad rybníkem jemně šumí. Z lesů sálá vlhký chlad nadcházejícího rána. Hladina rybníka se pozvolna barví nachem. Chuchvalce mlhy se drží v rákosí. Dávají tušit, že nastává ta podivná hodina, kdy i neživé věci kolem nás získávají nazpět svoji duši. Bdím společně s němými v melancholické zádumčivosti. Ještě chvíli si podržím v srdci tento okamžik. Než Ledňáček přiletí.