Osvěžení

Rozjařený hřebeček naháněl svého druha po výběhu. Byla to taková hra – kdo jako běhá lépe se zdviženým ocasem. Ten tmavý měl ostříhanou ofinu a zbytek hřívy dlouhý. Na krku se totiž ostříhat prostě nenechal. A teď se tryskem hnal podél ohrady a ržál štěstím. Po dlouhém horkém dni v předvečer zapršelo. Ten bílý už nebyl bílý, jelikož se nadšením vyválel v mokrém prachu. Navzájem se vybízeli k závodu a jeden následoval druhého. Tančili tak na trávě dobrou čtvrt hodinu, než se přestal ozývat dusot kopyt a koňský smích. Začalo se stmívat a vesnici naplňoval ten ozdravný, lahodný vzduch po dešti.