DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2021.

Everything about this internship was deceptively vacation-like.
Except she had to prove she is an agent worth her salt.
"I hate crowds!" she murmured entering the crowded bazaar.
Shamila headed towards a stall.
Joy. Excitement. Maddie picked out the emotions of the seller.
Displeasure she identified as her companion tried to bargain.
The Indian turned away, inclining her head.
Lust Maddie felt, focusing on the couple she indicated. Maybe fondness too. she amended.
Before they could switch to another target, she felt something behind her back...
"Get down!"
Shamila tore her to the ground, a sabre swishing above their heads.

-"Kamaráde, měl bys čas přijít zítra na Evropskou? Vypad nám někdo z castingu."
A tak jsem dorazil před ošumělou socialistickou školu někam na Prahu 6.
-"Zkusíme tenhle béžový svetříki. Nebo tahle flanelka? Takhle by to šlo."
Pak jsem čekal, při natáčení se vždy čeká.
-"Honem všichni, natáčíme vánici před školu."
Tak jsem šel.
-"Vy, vy a vy, pojďte do třidý 3.B."
Sedím v lavici a čekám..
-"Rozkaz zněl jasně, nesmí projít za žádnou cenu."
-"Ještě jednou."
-"Rozkaz zněl jasně.."
-"Ještě jednou."
-"Rozkaz zněl jasně.."
-"Ještě."
-"Rozkaz zněl jasně.."
A já jenom sedím s nakázaným znuděným výrazem.
-"Rozkaz zněl jasně."

Je to pár dní, co jsem se vrátila z nemocnice. Začalo DMD.
Před dvěma lety jsem byla v nemocnici, když probíhalo DMD.
Před čtyřmi lety jsem se vrátila z nemocnice a začalo DMD.
Nebyly to jen tři operace, které jsem podstoupila, ale ty nejnáročnější. Vždy mi v té době zněl v hlavě malý provokativní hlásek: Je duben. Hádej co?
Nejsem spisovatel a říkám si také, co tu vlastně dělám mezi těmi co to umí, ale stejně tak mě přesvědčuje i ten neodbytný drobek, že rozkaz přece zněl přece jasně.
Přežiješ - napíšeš! Prostě musíš!
Takže pokud na tom závisí můj život.....

Moji sestru v dětství stříhal náš tatínek. Marně jsem se ho snažila přesvědčit, aby jí nechal stejně dlouhé vlasy po stranách i vzadu.
Podle něj jí vadily kolem uší a tak nebohá sestra vypadala... Inu, jako dítě s mulletem.

Náš syn má velice husté vlasy, které se kroutí všemi směry a obzvláště po ránu si žijí vlastním životem. Začínají být přerostlé, jenomže všechny návštěvy kadeřnice zatím skončily řevem.
"Já ho ostříhám. Ode mě se nechá. Jenom vepředu, aby mu to nepřekáželo, vzadu to nechám, mně se líbí,jak se mu to kroutí," bezelstně pronesl můj dobrý muž.
"Néééééé!" zaúpěla jsem.

Už tam budem?
Ne.
Uuuuuuuuuž tam budééééééééém?
Ne.
Už tam olalalalalalalala bůůůůůůůůůůůdém?
Ne.
Už tam budememememememememememememem?
Ne.
ÚUUUUUUUUUUÚUUUUUUUUÚUUUUUUUUUUU
Ne.
Už tamtamtamtamtamtamtamtamtamtam
NE!
Už tam bubububudeeeeeedededededem?

"Ještě jednou se zeptáš, jestli už tam budeme, narvu ti do zadku velkou láhev laku na vlasy, pak zmáčknu rozprašovač, zapálím to, zmrazím tekutým dusíkem a pošlu tě rotovat na oběžnou dráhu. Bude z tebe měsíček támhleté umrněné šedivé planetky, přebarvím tě na neladící barvy, třeba červenou a meruňkovou, a budeš se jmenovat Pšoukoběždoprdelos," pronesl suše Lister. "A pak si s tebou zahraju golf za zvuku mého nového songu JEŠTĚ TAM BUDEM"!

A bylo ticho.

Dřív nebýval samotářské ani uzavřené dítě. Naučil se ale držet stranou a moc nemluvit, aby bezděky neřekl něco, co v téhle době nemohl nikdo vědět nebo znát. Co ještě neexistovalo. Mobily. Nové série X-menů. Angela Merkel. Pád Berlínské zdi.
Dalším problémem byli Ulrich Nielsen a Katharina Albers. Vyhýbal se jim, co to šlo - nechtěl, aby mu vzpomínku na rodiče kazil pohled na dva neurvalé protivné puberťáky. Nechtěl, když do něj Ulrich na školní chodbě vrazil a řekl ať odprejskne, myslet na to, že tohle je jeho táta. Jediné co Mikkel kvitoval, alespoň ten debilní účes "vpředu byznys, vzadu párty" nenosil.

"I thought I was clear," his father said. "I am not having this under my roof!"
"I am not drinking under your roof," Victor replied.
"Do you think I'm stupid? Drinking, drugs... whores!"
The punch that followed was strong enough that Victor almost lost his footing.
"Have some responsibility! You are getting married, for God's sake!"
Victor didn't answer. It didn't matter if it meant his father will hit him again. Nothing mattered. He licked his busted lip and waited. He wasn't living anyway. He was barely surviving. And a large dark hole grew where his heart used to be.

V noci cosi začíná.
Ráno Bulovka. Prej nic.
Prodáváme byt, přežijem rodinnou oslavu. Všechno mám v mlze.
Večer Bulovka, zase nic. Takže to bude ještě horší?!
(Spoiler: Bude.)
Párty pokračuje, celou noc počítáme kontrakce. Pořád sedm minut, bezva. Nad ránem to vzdáváme.
Kontrola na Bulovce. Je to nadějný, dejte procházku. Čtyřicet hodin nespím a trpím, ty procházko!
Hodiny zdoláváme chodníčky v Troji. Pak Stromovka. Čučící důchodci. Být kočka, zalezu na půdu.
Manžel doma odpadá, taky nespal. Jsou čtyři odpoledne. Nepočítám už nic.
Půlnoc. Bulovka, prasklá voda. No jasně, teď to půjde rychle, uvidíte!
Uvidím. Za dalších jedenáct hodin, ale uvidím.

Kat: Nedáš si pivo? Po opékání na roštu člověku vyschne ….
Longinus: Díky, nechci přestoupit před Pána nameten.
Kat: Tedy, kamaráde, to bylo! Řežu, řežu – všechno se spojí. Vypíchnu oko – hned je zpátky. Pověsím na strom – visí jak netopejr. A jak dokážeš zastavit to krvácení? To by se hodilo …
Prefekt: (přichází) Koukám, Longine, tebou nic nepohnulo. Jsi propuštěn.
Longinus: Nekoukej a setni mne.
Prefekt: Mé oči! Nevidím! Nechci ti ublížit. Běž, modli se za mé uzdravení.
Longinus: Víš co? Setni mne, přijdu k Pánu, budu se modlit, On tě uzdraví.
Prefekt: No nazdar.
Longinus (ke katovi): Tak dělej, příkaz byl jasný.

Prvním pohledem každý den po probuzení spočinul na opadaném stropě.
Zahradou se brodil trávou vysokou po kolena – sekačka nefungovala.
Slepice utíkaly děravým plotem až na náves.

Byl tu sám dvanáctým dnem. Tomášovy zázračné ruce – opravovaly nosy, zvětšovaly ňadra a sochaly krásnější obličeje – nemohly opustit Prahu. Chtěl se vymluvit z dalšího víkendu. Prý prominentní pacientka.
Felix mu do telefonu naštvaně připomněl, že kromě neodkladných oprav a několika důležitých rozhodnutí tu má i otce. A že spolu mimochodem už čtrnáct dní nespali.

Jestli tu v patek vecer nebudes, tak na to seru a prestavam delat pecovatelku, napsal mu.
A privez mi konak.

,,Jsou vzadu ještě nějaký dorty?" Ptá se kolega za barem, zatímco šlehá mlíko na latte. ,,Akorát Red Velvet a dva korpusy na cheesecaky. Pety ale peče."

O chvíli později už Pety dává do vitríny nazdobený malinový cheesecake. ,,Hele, tady máte malinu, vzadu je ještě Berlín, ten nech tak hodinku ztuhnout, pak si ho můžeš vzít. Teď dodělám Mecháč, nazdobím arašíd a ještě tam bude bílá čokoláda. Zkuste všechno prodat," zažertuje. ,,Rozkaz, šéfová!" Zasměju se.

Večer přijde do cukrárny. Zůstane zírat na prázdnou vitrínu.
,,Kde jsou dorty?"
,,Říkala jsi přece, všechno prodat."
Zasměje se. ,,Tak já jdu péct na zítřek no..."

Lezla jsem po skále, musela jsem se pořádně držet, jinak bych spadla z výšky zhruba dvacet metrů. Potřebovala jsem se dostat do chaloupky nahoře na té skále a jiná cesta tam nevede. Už mi zbýval jen kousek ale už mě bolely ruce i nohy a byla jsem vyčerpaná, jako bych ležela na obrovskou skálu. Vlastně jsem lezla na obrovskou skálu.
Když jsem se konečně přehoupla přes okraj na pevnou zem, byla jsem štěstím bez sebe. Vyndala jsem z batohu svou kočku, aby se proběhla a zamířila ke stavení. Nikdo tam nebyl, tak jsem čekala a čekala a ještě čekat budu.

Bojuj!
V týle cítí pohled armády národa bojovníků.
Pečující ruka se ani nezachvěje, protože boj je Hospodinův.
Obr padá.

Utíkej!
V týle cítí pohled armády psanců.
Pomazaná ruka se stáhne zpátky, protože pomsta je Hospodinova.
Král odchází.

Ukryj!
V týle cítí pohled armády poddaných.
Pokrytecká ruka sahá chtíčem ke zradě, protože Hospodin je daleko.
Věrný umírá.

Ustup!
V týle cítí pohledy armády věrných.
Potupená ruka se nezvedne k obraně, protože království je Hospodinovo.
Syn panuje.

Ušetři!
V týle cítí pohledy armády vítězů.
Pozůstalá ruka zakrývá tvář plnou slz, protože milost je Hospodinova.
Vladař truchlí.

Vzchop se!
Hospodin tě přece neopustil.

Harry vpadl na třetí vyšetřovnu a méně vzduchu v plicích už měl jen pacient na lůžku.
„Jdete pozdě.“
„Zapomněl jsem doklady.“
Teprve nyní si doktor Snape povšiml.
„A taky vlasy.“
„Jen část.“
Harry otočil hlavu, aby ukázal koberec střapatých vlasů na zátylku.
„Sázka?“
„Náročný víkend.“
„Určitě ne tak jako výkon, který provedete panu Malkinovi na dvojce.“
„Co pana Malkina trápí?“
„Natržené rektum.“
„Vy jste měl moje vlasy hodně rád, co?“
„Až budete hotov, čekají na vás bércové vředy a hnisající výtok z pochvy.“
„Musel jste ty vlasy milovat!“
„Miluju na vás úplně všechno, Pottere. Hlavně techniku šití. Tak do práce.“

Soustředila se, aby u soudu dobře zapůsobila. Elegantně, klidně, přiměřeně nešťastně. Z úvah ji vytrhl zápach připálené slaniny. V panice se snažila vymotat kulmovací kleště z účesu, ale pramen k nim už byl přiškvařen. Její zaklení zaniklo v zaskřípání dveří.
“Už jste hot... Bože můj!” zhodnotil účes její právní zástupce.
V podstatě byl její pokus přesně podle nejnovějšího oficiálního portrétu francouzské královny. Vzadu dlouhé lokny do pasu, krátké vlasy vpředu nakadeřené do drobounkých kudrdlinek připomínajících ovčí rouno.
Bohužel, v Theodosině případě šlo o rouno ovce, která zázrakem přežila požár salaše.
"Nějaké námitky, pane Hamiltone? Je snad poslední móda trestný čin?"