Silné brko

„Nazdar kluci a holky,“ zahlaholil před vrabčím hnízdem neznámý hlas. Vycházel ze zobáčku neznámého vrabčího kluka, trochu většího než Vrabeček.
„Máte to tu moc hezké. Mohu s vámi kamarádit?“
„Proč ne,“ pískl Vrabčák.
„Ty už můžeš létat sám?“ zajímala se Čimčarka.
„No jasně,“ nafoukl se (ale jen trošičku) neznámý. „Říkají mi Silné brko,“ představil se zdvořile.
„Silné brko?“ podivil se Čajdáček.
„To proto, že uletím před každým nebezpečím. Támhle seděla divná kočka, celá zelená. Hopsal jsem jí před nosem, a když se zvedla, frnk a byl jsem pryč.
„To byla kamarádka Lízinka,“ pípl Vrabeček, „spletla si tě asi se mnou.“