DMD č. 6. pro 6. 4. 2021. Téma: Jeden den hrdinou

„Nazdar kluci a holky,“ zahlaholil před vrabčím hnízdem neznámý hlas. Vycházel ze zobáčku neznámého vrabčího kluka, trochu většího než Vrabeček.
„Máte to tu moc hezké. Mohu s vámi kamarádit?“
„Proč ne,“ pískl Vrabčák.
„Ty už můžeš létat sám?“ zajímala se Čimčarka.
„No jasně,“ nafoukl se (ale jen trošičku) neznámý. „Říkají mi Silné brko,“ představil se zdvořile.
„Silné brko?“ podivil se Čajdáček.
„To proto, že uletím před každým nebezpečím. Támhle seděla divná kočka, celá zelená. Hopsal jsem jí před nosem, a když se zvedla, frnk a byl jsem pryč.
„To byla kamarádka Lízinka,“ pípl Vrabeček, „spletla si tě asi se mnou.“

"Only one day. Barely that; just a few hours. That's all I got."

"What are you talking about?" Lister looked up from his knitting. The cats had left a lot of yarn behind, and he realized he hadn't done this in ages.

"That's how long I got to be a hero."

"What?" Lister put his needles down. "The Twinkling Twonk?"

"That's not his name," Rimmer snapped. "Show some respect. He's the one chance I had at being a hero."

"You were Ace Rimmer! For a subjective century, you said!"

"That doesn't count!"

Lister picked up his knitting. "Twonk," he muttered.

...a jak rosteš, hrdinové tvého dětství jdou s tebou. Můžou se jim trochu měnit tváře a kostýmy, ale zásadní je, že vždycky dělají věci správně. Snažíš být jako oni, že? A třeba to i jde, do té chvíle, než ucítíš potřebu taky změnit tvář a kostým...té nebo toho, kdo doteď lehával na levé polovině společné postele.
Máš strach, že si jako správný hrdina nemůžeš dovolit dosavadní druhou polovinu tvého srdce roztříštit na kousíčky tím, že ji opustíš? Nenech svůj strach rozhodovat o svém osudu a zabij v sobě takového hrdinu. Seber odvahu a staň se hrdinou svého nového života.

“Přišel čas, pojď se mnou.”
Vedla ho dlouhou chodbou bunkru a za límec se mu sypala omítka, jak nad nimi duněly exploze padajících bomb. Ve výdejním okénku nafasoval zakrvácenou kamizolu, pušku a půl tuctu nábojů.
“Dnes se z tebe stane hrdina, všichni na tebe spoléháme,” přesvědčovala ho, když mu upravovala klopy. Na hlavu mu narazila oprýskanou přilbu a už ho vedla dál betonovým koridorem, ke dveřím hlídaným seržantem na hlídce.
Políbila ho na čelo a potom ho silné ruce seržanta vystrčily za ocelové dveře. Sevřel v ruce křečovitě zbraň a vykročil vpřed.
Je mu dvanáct let a dnes je hrdinou.

Nečekaným hrdinou závodu v synchronizovaném plavání se stal jeden ze členů poroty, parejnok elektrický, když zachránil život akvabele, která zkolabovala při vystoupení.

„Ta nebohá treska plavala břichem vzhůru déle než ostatní,“ popsal parejnok. „Už už jsem chtěl družstvu strhávat body, když jsem si uvědomil, že je něco v nepořádku.“
Bystrý porotce okamžitě vyplul sportovkyni na pomoc. Protože na stadionu nebyl dostupný defibrilátor, použil k obnově její srdeční činnosti elektrický výboj, který vygeneroval vlastním tělem.

Díky svému činu si parejnok získal řadu fanynek. Protože je nezadaný, uvažuje o tom, že některou pozve na schůzku.
„Třeba mezi námi přeskočí jiskra,“ uzavřel hrdina.

Jeden den hrdinou
druhý den rváčem,
snaž se so snaž,
skončí to pláčem.

Jeden den chválí tě,
vždyť za ně ses rval!
Druhý den haní tě,
že jen by ses pral.

Když dobře sloužíš jim,
patří ti čest a chvála!
Když však nejdeš jim po ruce,
ach, jen samá hana.

Co na tom,
že bojovat jsi nechtěl,
příležitost rodí hrdiny,
a tys jinou možnost neměl.

Teď když po boji je,
rád by sis oddychnul,
oni to nechápou,
velmi jsi je namýchnul.

Zvykli si na pomoc,
teď se jí domáhají.
Když otočíš se zády k nim,
i oni otočí se zády.

Damián sa tentokrát opatrne plížil zjavne správnym smerom. Ten zvuk mohol vytvárať len obzvlášť netvorský netvor. Potichu prišiel na miesto, odkial mohol nerušene pozorovať zdroj onej akustickej nepríjemnosti. To musí byť ono... Zároveň mu došlo niekoľko vecí. Napríklad, prečo sa les volá Spálený. Na čistinke pre ním totiž tu a tam zúril oheň. Tak preto sem môžu len Vládci ohňa... Oheň ich totiž, okrem iného, nepáli. Cítiac sa ako chrabrý hrdina dňa, zachraňujúci všetky tvory (vrátane veveričiek), vytiahol meč a postúpil neohrozene dopredu. Dym sa pred ním rozostupoval, keď naň použil svoju moc, a už čoskoro uvidel zdroj všetkých problémov...

Procházka se poněkud vlekla. Konstantin se otáčel snad po každém domovním štítu, zjevně nadšen, jeho doprovod, netrpělivá slečna Sternová, ale neznal historii ani jediné budovy, na kterou se zeptal, takže mlčeli. Procházka se vlekla. A vlekla... A vlekla...
„O čem sníte, Judito?“ Na boží světlo náhle vyskočila široká ruská duše.
Lepší než nic, řekla si Judita. „Chci být herečkou,“ odvětila. „A aby mě každý znal.“
„Když jsem byl malý, chtěl jsem být hrdinou. Jako Ilja Muromec,“ ruská duše pokračovala nedbajíc na ambice doprovodu. „Teď sním o tom, že si nějakého zazpívám v opeře.“
Judita zbystřila. Opera je přece také divadlo!

Probudil se v mlze ranní,
bez starosti minulé noci.
Proč je kolem takové dění,
u srdce má zmatený pocit.

Jen co se zvedne z tulákovy běžné postele,
uzří kolem ječet a skotačit vesničany.
Dále řev až uši praskaj, někdo drtí sele,
dochází mu že s drakem tu budou sami.

Sotva skočí pro vidle za roh,
Drak si to šine kolem chalupy.
Honza bodne, když uvidí bok.
Tak prý děd lovil kdysi mamuty.

Nepozornost a drak ztratil pomalu,
pojem že je schopný v boji jediný.
Netušil že už brzy přijde o hlavu,
zrovna stál u zrodu fešáka hrdiny.

Dav propukl jásotem.

Some days are bad. Dean can’t stop thinking about the mistakes he’s done. About all the people he couldn’t save.
And no amount of pie and booze can fix that.
But there are days when Sam looks at him with the same awe in his eyes as when they were kids. As if Dean really was Batman and not his brother in a worn t-shirt.
Days, when Cas laughs at his jokes even though he ‘doesn’t understand that reference’, and the world seems better because of what they do.
So, he keeps going. Because these things are worth fighting for.