Večer v poušti

Rozpoznala je už z dálky, tu tlupu v hadrech v pouštním údolí pod sebou. Zažehnuté pochodně, sem tam se blýskl meč. Vyhublí mladíci toužící po dobrodružství, zjizvení vojáci, kteří už neměli kde válčit, vypuzení lapkové. Hladoví, odraní, rozzuření. Nebezpeční jako pouštní psi – a oni je proti sobě poštvali.
Většina smeček pustin neměla vůdce, jen meče a hlad. Kam přišla, plenila a brala. Téhle stál v čele muž, který velel vojskům a dovedl pohybem ruky zastavit dav. Rusé vlasy a zářivě modré oči, poslední naděje. Abigail se svezla Davidovi k nohám. Kolem podupávaly oslice naložené fíky a vínem, které ji předešly.