Podařilo se.

Geralt se opatrně přiblížil na okraj lesíka.

Den se již pomalu loučil a noc se hlásila o svá práva. To nebyl pro Geralta problém. Pozorně si prohlížel údolí před sebou. Strážné ohně označovaly hlídaný prostor. Tam musel opatrně proniknout.

Čekal.

Z dálky uslyšel zvuk loutny.

Blížil se.

Přidala se slova.

„... ta děva lepá,
vyhlásila lov na ženicha."

Hlas zesiloval.

„Já pravdu vám o ní zpívám,
ač její krásou neoplývám.
V Guletě přebývá,
ňadra svá odkrývá,
ta kráska vdavekchtivá.
Krásná jak lilie.
ten pravý si užije,
s dívkou tou,
tak příliš vdavekchtivou."

„Stůj! Kam jdeš?" Seběhli se stráže.

Geralt vyrazil.
Proklouzl.