Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byla Kolektivní Hluchota.
"Ahoj, Viktorko," pozdravila.
"Ahoj, Hluchoto," pozdravila holčička, "Co ty tady?"
"Špatně slyšíme," odpověděla návštěvnice, "vyháníš nás, nebo vítáš?"
"Ani jedno z toho!" zakřičela Viktorka. "Chci vědět, kdo vlastně jsi?"
"Je nás víc, my jsme kolektiv!"
"Jémináčku, to se bude táta mlačit! Už je nás tu tlochu dost, víte! A copak umíte?"
"Neslyšet prosby, vyhnout se práci, neznat se ke společným úkolům! A dobře kritizujeme! V tom jsme mistři!"
"Moc se mi nelíbíte! Jste štědží? Máte doblá sldce?
"Cože? Co říkáš? Vůbec neslyšíme!"
A tak se Viktorka a Kolektivní Hluchota neskamarádily.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Viktorka má pravdu. Co taky s
Aplír
Viktorka má pravdu. Co taky s ní. Výstižný výčet toho, co umí.
Děkuji!
Faob
Děkuji!
tak zrovna kolektivní
Arenga
tak zrovna kolektivní hluchota je u dětí občas dost rozšířená, zejména věta "kluci, ukliďte, jako kdybych ji pravidelně říkala maďarsky ;-)
i když to je nejen kolektivní, ale zpravidla i selektivní hluchota, stačí pak říct v kuchyni slovo dobrotka a to rázem slyší všichni ;-)
Přesně tak! Díky!
Faob
Přesně tak! Díky!
Tak tomu naprosto rozumím.
KattyV
Tak tomu naprosto rozumím.
Děkuji, já taky!
Faob
Děkuji, já taky!
Nojo, z tohohle nic nekouká.
Esclarte
Nojo, z tohohle nic nekouká.
Jak říkáš, díky!
Faob
Jak říkáš, díky!
Hluchota kolektivní a taky
Regi
Hluchota kolektivní a taky selektivní. S tou se taky nekamarádím.
Přesně, to je bez budoucnosti
Faob
Přesně, to je bez budoucnosti! Dík!