Jarní

Tenhle březen byl nejstudenější za posledních sto let. Tolik dnů s mrazivými nocemi. Tolik dnů, kdy se rtuť přes všechnu snahu nepřehoupla přes nulu. Dnů jak šedivá deka, jako kdyby žít nemělo smysl. Jen pár chvilek, kdy zubaté sluníčko vykouklo, nezahřálo, jen připomnělo, jaké by to mohlo být. Kdyby bylo jaro.
Ještě začátkem dubna příroda spala, nikde ani lísteček, ani kvítek, trávníky šedivé... jen nezdolní ptáci stavěli hnízda a já se bála, že na nich zmrznou.
A pak se to zlomilo!
Jaro přichází opatrně, sem tam raší keř, občas v trávě kvítek.
Nejvíc ho připomínají zahrádky ozdobené zadnicemi natěšených zahrádkářů.