Zkáza domu Malfoyů

Nebýt Denního věštce, který nacházela každé ráno na stolku v hale, by netušila, jak dlouho je sama. Bylo těžké uvěřit, že to je jen pár týdnů. Manžela a syna odvedli, jí dovolili zůstat v domácím vězení.
Na každém kroku ji jako cizí ve vlastním domě sledovaly desítky očí mrtvých příbuzných z dávných dob, někteří zvědavě, jiní nenávistně. Jako by snad mohla za to, jakou cestou se dal její manžel. Kam zatáhl i jejich syna.
V noci nemohla spát, slyšela kvílení, pláč, nad vším ječivý smích šílené sestry. Ozvěny černé magie si hledaly cestu ven a krmily se na jediné živé.