Roleplay hec

Roleplay bývá příšerná závislost. To si člověk tak sedí na skypu a neustále do svého protihráče rube moudra: „Už to bude?“
„Ne.“
Uplynou sotva tři minuty.
„Už?“
„Ne. Píšu, neruš. Mwahahaha.“
„Čemu se směješ? Co píšeš? Ty mi něco uděláš!“
„Ale ne, to si nedovolím.“ Na tváři mluvčího se rozlije ukázkový výraz trolla.
Dalších pět minut.
„Nějak ti to trvá. Už to bude? *kop, kop*“
„Já to nikdy nedopíšu!! Táhni už, tohle není výcvik na rychlopsaní!“
Nastane dotčené, ale přesto naprosto neudržitelně nedočkavé ticho.
„UŽ!“
Nic se nevyrovná tomu, kterak jako na povel nadskočím a samým nadšením si ukopnu palec.