Nedráždi vědmáka bosou nohou

„Za mých mladých let,“ skuhral Marigold, když si masíroval zápěstí otlačená od pout, „ti to netrvalo tak dlouho.“
„Hmpf,“ odfrkl si Geralt a přehodil si svázaného Koviřana na druhé rameno.
„To byla nemístná narážka na můj věk nebo na to, že si nedostatečně cením tvojí záchrany?“ zeptal se dotčeně básník.
„Obojí.“
„Leccos jsme spolu už prožili, Geralte. Ty sám už nejsi nejmladší,“ oponoval Marigold.
„Když tys ještě kadil do plen, už jsem dávno běhal po Stezce,“ utahoval si z něj zaklínač.
„Ty toho naděláš,“ odfrkl básník. „Každopádně, co s ním?“ kývl bradou na jednookého muže.
„Co by. Bude teplá večeře.“