K nebi blíž

Cesta začíná brzo se svítáním, nohy si po chvíli uvyknou a jdou strojově, myšlenky se rozběhnou do všech směrů a zároveň se podivně vyrovnají a zklidní, tělo čeká na svou dávku euforie z širokého obzoru a fyzické únavy. Bytí je tady hmatatelné, ohraničené vlastními schopnostmi tady a teď. Vrcholem cesta nikdy nekončí, je třeba sestoupat ještě před tím, než se obloha zatáhne, počasí je tady rychlejší a umí být nevyzpytatelné. První záblesky v dáli dávají tušit, že tady člověk nikdy rozhodovat nebude. Hory si ukradnou vaší duši. Dají vám neklidné srdce, víru v sebe samé a zároveň vědomí vlastní bezvýznamnosti.