Jeho silácké chování bylo tatam. Jeho „božskost“ jakbysmet. Právě teď ztělesňoval jedině ubohost. Slabost. Vítězství moci a práva nad rouháním! Snad už bude aspoň chvíli klid. „Tak co, kdepak je ten tvůj Bůh? Nechal tě na holičkách, co? Jak jinak. Protože pravý Bůh svévolníky trestá, nežehná jim!“
Jedno opuchlé víčko se nadzvedlo a trestanec spíše zaúpěl, než vykřikl: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Znak naprostého zoufalství? Opuštěnosti? Přihlížející zaskřípal zuby. Jistě. Ale byl příliš vzdělaný, aby nevěděl, že žalm, který odsouzenec tak zpupně cituje, beznadějně pouze začíná. Vyčkejte jen dvacet veršů, abyste slyšeli - A tys mi odpověděl.
Snad nikoho neurazím, dodám-li pro úplnost (ač mnozí jistě už dávno víte), že žalm 22, který začíná známým Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil, je prvních dvacet veršů zoufalým nářkem, nicméně pak se obrací a končí bouřlivým chvalozpěvem (Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. (...) Své sliby splní těm, kdo se ho bojí apod.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je silné! U posledního
kytka
To je silné! U posledního odstavce jsem měla regulérně husí kůži.
to bylo kdysi dokonce jako
Aries
to bylo kdysi dokonce jako téma :-)
Velmi působivé. Moc dobře
Aplír
Velmi působivé. Moc dobře vybráno vzhledem k tématu.